„Ano, já, abych byl upřímný, když jsem přijel prvně, tak to byl pro mě úplně jiný svět, protože já jsem vlastně žil v tý vesnici a rovnou jsem šel do Prahy, tak já jsem ani neznal jordánská města. Skutečně, já jsem šel z té vesnice rovnou do Prahy. Bylo to pro mě velmi těžké, protože čeština je velice složitá, velice těžká. Jinak já jsem se za svůj život naučil hodně jazyků, třeba já jsem se naučil anglicky, francouzsky, španělsky, dvanáct let jsem se učil čínsky. A povím vám, ze všech jazyků, co jste slyšeli teď, je nejtěžší čeština. Já jsem měl s češtinou velké problémy. Bylo to pro mě velmi těžké, abych se naučil česky, jelikož já jsem se učil šest měsíců, pak jsem nastoupil na ČVUT jako student a já, abych to zvládl, jsem skutečně musel se učit ve dne v noci. Nejenže jsem měl těžkou školu, ale musel jsem se vyrovnat s tím jazykem, kterej pro mě byl velmi těžký a velmi vzdálený. Ale záhy, hned úplně na začátku, já jsem poznal svou manželku, matku mých dětí. Já jsem jí vděčný za mnoho, a právě proto jsem začal žít tady v Modřanech. A od té doby jsem se snažil učit se česky a takhle jsem se objevil v Modřanech a od té doby jsem tady v Modřanech. Jinými slovy, já jsem vlastně Modřanům vděčný za mnoho. Vděčím jim úplně za všechno: za domov, za děti, za hezký život, za práci. Jo, to jen… To musím vám skutečně tady říci, že jsem vděčný za všechno. Jsem vděčný České republice, která mi dala domov. Já jsem dneska… sice vypadám jako cizinec, mám cizí jméno, ale jsem hrdý na to, že jsem vlastně Čechem. Jinými slovy: Čech se nemusí narodit jenom tady, Čech se tu může stát Čechem jako já, protože Česko je můj domov a já jsem připravený pro Česko udělat úplně všechno.“
