Byly chvíle, kdy se naděje ztrácela
Download image
Aldo Mantovani se narodil 14. září 1922 v Ceneselli, provincii Rovigo v Itálii, jako jedno ze čtyř dětí v chudé dělnické rodině. V roce 1928 se rodina přestěhovala do Pilastri di Bondeno v okrese Ferrara. Podle svých slov do školy příliš nechodil. V osmnácti letech Aldo Mantovani narukoval na vojnu a po absolvování služby v roce 1942 byl poslán na východní frontu. Aldo Mantovani sloužil v deváté pěší divizi Pasubio, v osmdesátém pěším regimentu. Dorazil na klidnou frontu u Donu v prosinci 1942, říkalo se, že se bude čekat s ofenzivou na jaro. Sovětská armáda však zaútočila o Vánocích. Pamětník byl zajat a pochodoval čtyřicet dní do tábora u města Kinešma. V roce 1945 byl propuštěn a po dramatické cestě se dostal zpět domů. V poválečné Itálii byl nedostatek práce. Pamětníkův přítel již několik let pracoval v Horní Bříze v kaolince, a tak se spolu s ním vydal v roce 1948 za prací do Československa. Aldo Mantovanimu nebyl vydán pas, musel se na hranicích skrývat a byl zatčen a uvězněn až při druhém neúspěšném přechodu z Rakouska do Čech. Z vězení v Českých Budějovicích byl brzy propuštěn a šťastně se dostal do Horní Břízy. Po vydání provizorního pasu na italském velvyslanectví v Praze byl zaměstnán v kaolince a později pracoval v keramických závodech v Horní Bříze. S manželkou Vlastou Paškovou a třemi dětmi se roku 1966 odstěhoval do Itálie, kde žijí dodnes.
