František Matějovský
* 1925 †︎ unknown
Victim of Stalinist persecution in Ukraine,
Czech minority in the former USSR,
Holocaust,
National minorities,
Forced labour during the WW2,
Repatriated,
Re-emigration of Czechs after 1945,
Witnesses of local events connected to WWII,
Prisoner of War/ P.O.W,
Veteran of WW2, eastern front,
Red Army soldier,
Soldier of the Soviet Army,
Volhynian Czechs,
Western Ukrainian lands within Poland 1919–1939
-
„A právě on [bratr Vladimír] tam sloužil až do toho... pětačtyřicátého, na konci je samozřejmě osvobodili. Byl už doma, a tak nějakým způsobem taky prožil hrůzu. Protože Stalin... pokud se vojáci vzdali Němcům, tak byli trestaný. Měl hrůzu, že ho budou pronásledovat. Tak se sebral a odjel až na Ussuri, za Bajkal. Tak tam, jestli ještě žije, nebo ne... Po sametové revoluci už vůbec, dříve předtím jsme si ještě napsali.“
-
„Bylo to na podzim, pomalu jsem přimrzal. Nemohl jsem se ani pohnout, dělal jsem mrtvého brouka. Až když se setmělo, tak jsem mohl odtáhnout. Protože určitě to byl odstřelovač, to nebyl normální voják. Na zádech jsem měl radiostanici, ta byla provrtaná, třikrát nebo čtyřikrát prostřelená.“
-
„My jsme střídali jednu divizi a druhá byla v týlu. V zemljance nás bylo jedenáct, celý družstvo. Byla zima a já akorát vycházel ven. Ještě jsem nebyl venku a Němci stříleli granát, trefil bunkr. To byl bunkr z pár špalků. Už nevím, jak to tam prolétlo. Mě to vyrazilo ven a potom všichni byli v troubě.“
-
Full recordings
-
Čížkovice, 25.06.2005
(audio)
duration: 01:32:51
Full recordings are available only for logged users.
Sedm hodin na mušce německého odstřelovače
František Matějovský se narodil 20. dubna 1925 v obci Česká Krošna u Žitomiru na Volyni v oblasti, která mezi dvěma světovými válkami byla součástí tehdejší sovětské Ukrajiny. V roce 1933 mu zemřel otec Antonín a o tři roky později matka Marie. Pamětníka a jeho dva sourozence, Vladimíra a Marii, tak vychovávala babička. František navštěvoval tamější českou školu a později se učil bednářem v žitomirském pivovaru. S příchodem německé okupace roku 1941 došlo i k zajetí jeho bratra Vladimíra, který byl nasazen na nucené práce v Německu. V Žitomiru mezitím probíhaly deportace a hromadné popravy Židů, které pamětník sledoval. V roce 1943 utekl na severovýchod země, do Charkova, kde narukoval do Rudé armády. Účastnil se bojů u Narvy, během kterých byl zasažen výbuchem granátu, jenž mu trvale poškodil sluch. Na válečnou linii se vrátil po zotavení a konec války ho zastihl v přilehlém okolí Berlína. Po válce byl repatriován do Československa a od roku 1947 žil v severočeských Čížkovicích, kde se nedlouho poté oženil. Jeho bratr Vladimír se po osvobození vrátil nakrátko na sovětskou Ukrajinu. Pamětník žil v době natáčení (2005) v Čížkovicích.