Radoslav Mather

„Poplaten takovým romantickým představám a vztahům k minulosti, jsem na kalendáři, který jsem měl v kanceláři na stole, měl z levé strany fotku prezidenta Beneše, z pravé strany Masaryka, a doprostřed jsem dal Hrad s Vltavou. To jsem měl na plánovacím kalendáři. Jednou se stalo, že chodil po kancelářích stolařský dělník, jmenoval se Žejgovič, který později přešel do estébé a který si mě pamatoval a byl člověkem, který způsobil, že mě estébé vyslýchalo. Ten jednou nabízel po kancelářích na prodej Dějiny VKS(b) [Všesvazové komunistické strany (bolševiků)]. Odmítl jsem to s poukazem, že takové věci mě nezajímají. On se podíval na stůl a viděl tam tu fotomontáž. Tak už jsem byl špatný. Už jsem přešel v jejich registratuře v seznamu zaměstnanaců, pomyslném a možná i písemném, do kategorie nepřátel státu, nepřátel komunistické strany, a byl jsem označen za osobu státně a politicky nespolehlivou."

„To bylo tak, že jsme dostali ze štenberského úřadu, městského nebo okresního, jednotlivě, každý žák naší třídy, pracovní výměr, kde bylo napsáno, že jsme pracovně přiděleni od toho a toho dne do Družstva Nové Dvory na zemědělské práce. A bylo tam napsáno: ,proti tomuto výměru není odvolání´."

„Bylo to tak. Tenkrát jsem byl zaměstnán v Moravii v Hlubočkách, kde se dělaly hřebíky a takový věci. Ve stolárně byl zaměstnaný jeden špicl, jmenoval se Žejkovič a byl to estébák. Ten mě hned vymákl, protože jsem měl na stole kalendář a z levé strany jsem měl vystřiženou podobiznu T. G. Masaryka a z pravé strany Edvarda Beneše. Kalendář nebyl celý zakrytý, akorát v horních rozích. Osnova denního používání byla zachována. Tak toho si všiml. Nabízel mně k prodeji Dějiny VKSb [Všesvazová komunistická strana bolševiků]. Řekl jsem mu, že na takové kraviny nemám peníze. To byla první věc, kterou si zapsal za uši. Druhá věc byla, že jsem v kapele zpíval anglicky. Když jsem byl vyslýchán na StB, ptali se mě, proč zpívám anglicky. Odpověděl jsem, že nemám české texty a angličtina se na zpěv hodí nejlépe.“

„Napřed nás zavedli na pokoj a tam už jsme měli vojenský a fárací oděv. Já jsem ale nefáral. Kvůli očím jsem pracoval na povrchu. Mám plno dioptrií a špatnou sítnici. Pracoval jsem u vagonové partie a řeknu vám, že to nebyla práce o nic namáhavější než v dole. Kdysi jsem se chtěl ulít, a tak jsem požádal o přidělení do důlního skladu. V každém poschodí byl důlní sklad. Za čtrnáct dní se mi to ale přestalo líbit, protože venku bylo přeci jen venku, i když tam byla fuška. Vzpomínám si v zimě takový platoňák na dráze, vagon, teď klanice svázané řetězy a v zimě je máte oddělat a přes vrch přehazovat pryč. Bylo to hrozný.“