Mgr. Bohumíra Matulíková

"Při žádosti o místo se řešilo, co jsme dělali v roce 1968, kde jsme byli při příjezdu vojsk, co jsme dělali. Já jsem třeba ze svého rodného města dostala posudek, že jsem na náměstí psala hanlivé nápisy. Mělo to jeden háček. Já jsem vlastně tři neděle byla úplně někde jinde na Žatecku a velice složitě jsem dokazovala, že jsem tedy nemohla psát hanlivé nápisy. 'No, ale víte, paní učitelko, tak doma v Příboře učit nemůžete, no tak vám zvolíme nějakou školu, kde byste mohla, ale jenom rok a na rok zase do jiné školy.' A takhle jsem ten první rok vlastně vystřídala tři školy, jako taková ta ne právě prověřená. Byť jsem marně vysvětlovala, že tedy to, co napsali jako posudek, není pravda. Protože dav má pravdu vždycky, jednotlivec ji prosazuje velice špatně."

"Já na ty roky vzpomínám dneska strašně ráda a chtěla bych mít dnešní rozum a tehdejší prostě možnosti, protože poznávat cizinu bylo úžasné. Jenomže musíte si představit, že byla doba socialismu, my jsme žili ve státě, který měl takové zvláštní zřízení s panem Kaddáfím a my jsme měli zakázáno se stýkat s místními obyvateli, moc cestovat a možná, že za ty roky mě trošku znáte a víte, že já tyhle zákazy moc nemiluju, takže první věc, kterou jsme udělali, bylo, že jsme si koupili auto. Prosím, nesmělo se to. Ale přece jenom auto prostě mít budem, protože já chci prostě něco vidět a ne žít na vesnici u moře."