Vladimír Mikuláš

„Tam přišli takoví páni, hezky oblečení, s deštníky, dva byli, elegáni. A říkali nám, že tam byli o revoluci, a říkal: ‚No jo, ale to jsme tady měli pancrfausty a kulomety. A teď vy taky máte ta plivátka.‘ Ty pistolky, co jsme měli. ‚Co tady budeme dělat?‘“

„Oni netušili, že tam přijedou tanky, že se tam bude střílet. Oni v tom byli taky nevinně. Dostali od někoho pokyn tam dát tu jednotku. Ani jsem je tam potom neviděl, jestli tam zůstal někdo z velitelů. Já jsem tam žádného velitele potom neviděl. Nebyl by tam nic platný. Tam se každý choval podle svého pudu – někdy sebezáchovy, hlavně vzteku, zoufalství. Já vím, že k těm tankům jsem chodil, samozřejmě, ještě než se úplně střílelo, a taky jsme se... ta uniforma budila trošku respekt u těch vojáků. Když viděl uniformu a viděl, že jsem ten nejnižší, co existuje, měl jsem kulatou čepici a něco na sobě, pistoli jsem měl…“