Václav Mikušek

„To bylo zrovna období, kdy se prováděly čistky, říkalo se prověrky nebo hodnocení. Tam to byla doba, kdy různí lidé na vedoucích pozicích, když neschvalovali, co se dělo, byli přesunuti na jiná místa. Já nastoupil a můj vedoucí vydržel asi čtyři měsíce. Pak ho suspendovali a stal se z něho můj spolupracovník. Dosadili na pracoviště inženýra, byl to perspektivní komunista, ale měl drobnou nevýhodu, že o problematice, kterou jsme řešili, elektromikroskopii, což bylo speciální téma, neměl ani ponětí. Kdybych mu vykládal nesmysly, musel by to přijmout. Takže situace tam byla taková, že lidé, kteří skutečně Teslu budovali, odborný potenciál, byl dobrý. Na koleně se dělalo téměř to, co na Západě. Snažili jsme se, výsledky jakési byly, i když parametry nebyly tak špičkové a nebyla technika. Ale bylo to na docela dobré úrovni, pracovala tam spousta dobrých odborníků a ti, kdyby nastoupili kdekoli jinde, tak by se dobře uplatnili, což se později projevilo. Takže atmosféra tam byla docela napjatá.“

„Bylo poučné to, že nás tam bylo čtrnáct a komsomolců asi šedesát a každý den po večeři jsme se sešli a diskutovali jsme. Jeden Čech, kolem tlupa komsomolců, hádali jsme se o politice, o společenských záležitostech. Bylo zajímavé vidět, jak oni kluci, když chtěli říct názor, se rozhlídli kolem sebe, jestli nikdo neposlouchá, pak něco zašeptali a pak se ztratili. Jednou jsme se bavili o ekonomice východního bloku za železnou oponou. Já jsem říkal, že nejdál je asi v ekonomice Jugoslávie, byť to vede člověk, o kterém na Západě říkali, že je to krvavý pes, ale že to tam vede na základě jakýchsi tržních principů. Tak jsme kolem toho diskutovali, co by se dalo a nedalo dělat. Debata skončila, já se šel umývat. U mě se zastavil jeden z chlapců, zatáhl mě dál a říkal, jestli jsem to myslel vážně, co jsem říkal o Titovi a Jugoslávii. Já jsem říkal, že samozřejmě, že je to můj názor. On se zase rozhlídl, potřásl mi pravicí a zmizel ve tmě. Tak jsem si říkal: Tady to mají asi o trošku přísnější než my.“