Pavel Minář

"Denně jsem při prohlídkách atakován otázkami, zdali jsme se měli bránit. To jsou věci, které budou lidi neustále zajímat. Na jednu stranu nemohu říct ne, ale nemohu říct ani ano. Musím respektovat historický vývoj a že ti, kteří zodpovídali za obranu, generál Krejčí a další, jednoznačně něco doporučili v krizových dnech vedení státu. To něco bylo to, co se odehrálo. Ne že bychom schvalovali mnichovský protokol, to ani náhodou. Ale vycházelo to z reálné situace, kdy tito lidé viděli, že přestože jsme měli podepsány různé spojenecké záležitosti, tak bylo zřejmé, že ty strany je plnit nebudou. To znamená vrhnout v té době přes milion dvě stě tisíc vojáků ve zbrani, mohlo jich být i víc. Dneska asi zaznamenáváte – každý pořad mluví o všeobecné mobilizaci. Ta ale v roce 1938 neproběhla. Všeobecná mobilizace bere i dědky jako jsem já, ale tehdy to bylo do čtyřiceti let věku a specialisté druhých záloh, to znamená, že připravenost byla vysoká, předpoklady byly vysoké. Ale figuruje tam mezinárodní spolupráce, která nenastala. Podle toho mála informací, které jsem měl možnost zaznamenat, to bylo velmi deprimující. Nicméně republika skončila, opevnění se dostalo do Německa, u nás na Rokytnicku přímo do Říše."

„Chodilo se škrábat brambory a směna byla podřízena dozorčímu kuchyně. Když skončilo vydávání stravy, tak máslo se třeba krájelo určitým způsobem. Kostka másla se nakrájela tak, aby byla na kostičky, a rozdávala se na mazání chleba jednotlivcům. Odpoledne a večer se stalo, že máslo se nespotřebovalo všechno, ale bylo vydáno ze skladu. Tak jsme to vzali do vojenského pláště, dali ho směnařům, ti to dali na rotu a tam se to večer snědlo. Pokud to byl ztužený tuk, tak jsme si udělali třeba topinky. Jednou se mi stalo, že jsem to po směnaři poslal do kasáren. Na bráně tehdy sloužil proviantní důstojník praporu, směnaře chytil, zeptal se, kdo mu to dal. Měl jsem pak výstup na sobotním nástupu pluku. Byl jsem označen za živla, který poškozuje dobré socialistické vztahy a možná i něco rozkrádá, protože jsem klukům poslal zbytky jako cibuli, chleba a sádlo, které by se jinak naházely do plastových nádob a odvezlo by se to prasatům. Tak jsem tam vystoupil, velitel pluku hřímal, že soudruzi si ze mě nemají brát příklad, a určil mě k hlášení k veliteli, což byl podplukovník Chýla, jestli si dobře pamatuji. Napochodoval jsem tam a zahlásil jsem se. Byl to starý zkušený chlap, který se na mě koukl a řekl mi, ať se příště nenechám chytit.“