Josef Mokrý

* 1925

  • „Taky jsme koukali, když tam na ten dvůr vojenskej, když tam vozili celý valníky knih z klášterních knihoven. Sebrali všechno z klášterních knihoven. Nakládali to na vozy a vozili to do kasáren. Tam si tím topili. Těch knih krásnejch, co se v kasárnách spálilo. V semináři jsme měli taky knihovnu, samozřejmě to všechno sebrali taky. V tý knihovně jsme měli také Husovy spisy, ale psaný, ne tištěný. Psaný rukou.“

  • „Pan arcibiskup Beran byl přesvědčenej, že to dlouho nevydrží, ten komunismus. Že to do dvou roků praskne. Tak pan arcibiskup se domníval, že to všechno zkrachuje. Tak nařídil spirituálovi, ať poslední dva ročníky přivede ke svěcení. A potom už dál ne.“

  • „Tak jsme museli pořád pracovat, taky v neděli nás nutili pracovat. Všechno možný dělat, ještě chodit na brigády. Na tý vojně jsme zkusili všechno možný. My, všichni kněží, co jsme tam byli, jsme museli o hodinu dřív vstávat než ostatní. My jsme vstávali o pátý, ostatní, co tam byli, tak vstávali až o šestý. My jsme museli už v pět hodin vstávat, a když bylo šest hodin, tak už jsme mašírovali do lesa nebo na někam na práci a ty ostatní teprve vstávali.“

  • Full recordings
  • 1

    Ronov nad Doubravou, 26.10.2012

    (audio)
    duration: 01:14:25
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Na vojně jsme byli schovaní

současná fotografie
současná fotografie
photo: Pamět národa - Archiv

Josef Mokrý se narodil 19. prosince 1925 v Nížkově na Vysočině. Bydlel spolu s rodiči a jedenácti sourozenci v domě s malým hospodářstvím, kde musel od dětství pomáhat. Po vychození obecné školy se přestěhoval do Prahy, aby mohl navštěvovat arcibiskupské gymnázium. Vlivem okupace musel několikrát změnit místo studií a v roce 1944 byl odveden na nucené práce k německému sedlákovi, kde strávil celý rok. Po květnu 1945 si doplnil poslední rok gymnázia a začal navštěvovat seminář v Hradci Králové. Na semináři se stal svědkem státních zásahů do církve, falešného obviňování a zatýkání i jiných nespravedlností. V roce 1950 byl, spolu s ostatními studenty z ročníku, tajně vysvěcen na kněze. Ještě téhož roku dostal povolávací rozkaz na vojenskou službu, k PTP. Vlivem souhry okolností dostal krátkodobou možnost působit na farnosti v Přibyslavi. Přesto, že tato služba trvala pouhý měsíc, stihl Josef Mokrý zjistit, že na farnostech mají hlavní slovo státní tajemníci. Služba u PTP byla velmi namáhavá, a to zejména pro kněží. Josef Mokrý pracoval nejčastěji v lese nebo na stavbách. V roce 1953 mu naštěstí umožnili odchod do civilu. Poté nastoupil na své první kaplanské místo do Skutče. V následujících letech vystřídal řadu dalších míst, až nakonec mohl vzít místo po zemřelém faráři v Ronově nad Doubravou. V této malé obci v Pardubickém kraji působí Josef Mokrý od roku 1963 dodnes.