The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Tatiana Moravec Gard (* 1922  †︎ 2016)

• narozena 20. července 1922 v Plzni

• otec generál František Moravec

• v letech 1937–1939 studovala na gymnáziu Elišky Krásnohorské v Praze

• v létě roku 1939 útěk do Velké Británie

• v letech 1945–1948 pracovala na ministerstvu zahraničních věcí v Praze a Londýně

• roku 1951 emigrovala do USA

• roku 1954 – stává se americkou občankou na základě zvláštního zákona Kongresu Spojených států

• vdala se za Richarda A. Garda

• roku 1955 se narodil syn Alan Moravec Gard

• roku 1957 se v Tokiu narodila dcera Anita Moravec Gard

• manžel Richard A. Gard zemřel roku 2007

• zemřela v prosinci 2016

Pro rok 2015 připravila rozhlasová stanice Vltava nový projekt – Hrdinové českého národa. V pěti pokračováních se posluchači seznamovali s příběhy známých nebo méně známých osobností spojených s dějinami této země.

K připomenutí sedmdesátého výročí konce druhé světové války se v dubnu vysílalo pět dílů věnovaných životu brigádního generála Františka Moravce, účastníka našeho prvního, druhého i třetího odboje a přednosty vojenské zpravodajské služby. Český televizní divák si také vzpomene na seriál České století, kde ve třetím dílu nazvaném Kulka pro Heydricha (1942) mohl sledovat komplexnost nelehkého rozhodnutí a roli Františka Moravce v něm. 

Dětství

Tatiana Moravec Gard je druhou z dcer Františka a Vlasty Moravcových. Sestra Hana se narodila o rok dříve a obě prožily v Plzni a okolí krásné dětství. V Nové Huti u Plzně měla rodina dvě letní vily a tam trávily sestry prázdniny. „Dědeček měl hezkou vilu a zahradu v Plzni, kde měl hodně ovocných stromů, a já si pamatuji, že jsme se sestrou trhaly ovoce a dědeček nám říkal: ‚Netrhejte to, ty ještě nejsou úplně zralý!‘ No tak sestra a já jsme se rozhodly, že je nebudeme trhat, a snědly jsme je přímo ze stromu a nechaly jsme jen šťopky viset.“ Rodiče maminky Vlasty, rozené Novákové, měli v Plzni vydavatelství a knihkupectví v Solní ulici, kde původně bydleli, než se odstěhovali do vily.

Tatínek

Tatínek pamětnice František Moravec se narodil 23. července 1895 v Čáslavi do rodiny městského úředníka Aloise Moravce a Běly, rozené Sýkorové, která měla celkem deset dětí. František musel být od dětství výrazně nadaný a chytrý kluk: ve čtvrté třídě obecné školy přešel na místní gymnázium a v roce 1913 s vyznamenáním maturoval. Odešel do Prahy studovat filologii – francouzštinu a latinu na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Ve svých dvaceti letech roku 1915, po pouhých třech semestrech studia, byl povolán do armády. Bojoval na několika frontách první světové války, roku 1916 padl do ruského zajetí a jako legionář se zúčastnil bojů například ve Francii a Itálii. Po válce se už ke studiu jazyků nevrátil a rozhodl se pro vojenskou kariéru. Jako důstojník 35. pluku v Plzni se seznámil se svou budoucí ženou Vlastou. „Přijížděl na námluvy na armádním koni. To fungovalo.“ Svatba se konala roku 1919 a ve dvacátých letech se narodily obě dcery. František Moravec postupoval v kariéře profesionálního vojáka a v letech 1925–1928 absolvoval Vysokou školu válečnou. První třídu ještě vychodila pamětnice v Plzni, ale potom se rodina stěhovala do Prahy. Tatínek byl přeložen k zemskému velitelství a později ke generálnímu štábu, na jehož budovu se dívala z okna jejich bytu na Vítězném náměstí v Dejvicích. „Měly jsme pěkné mládí, jednou jsme byly u moře v Jugoslávii a jednou ve Francii. To už bylo, když se sklánělo k horším časům, a myslím, že můj otec věděl, že se něco může stát vůči Německu, a chtěl, abychom byly ve Francii, a ne v Československu.“ Hana a Tatiana byly výborné studentky a odcházet z prestižního gymnázia Elišky Krásnohorské (pokračovatele gymnázia Minerva) se jim nechtělo, nicméně jiná volba pro rodinu Františka Moravce, klíčovou osobnost našeho zpravodajství, neexistovala.

Útěk

František Moravec, tehdy plukovník, dostal tajnou zprávu od Paula Thümmela, agenta A-54, o okamžitém obsazení Československa. Mohl si vybrat, kdo s ním dakotou odletí do bezpečí. Zvolil nikoli svoji rodinu, ale svých jedenáct nejbližších spolupracovníků. „Otec jednoho dne řekl, že pojede na služební cestu na Moravu. Ráno pro něj přijel šofér a odjeli. Potom přišel šofér k nám a řekl – tak pan plukovník je v bezpečí. On i jeho spolupracovníci odletěli do Anglie. A až bude na vás čas, já vás taky odvezu, kam budete potřebovat. V novinách pak ráno byl obrázek lidí z otcovy skupiny v anglickém hotelu, tak jsme byly v klidu, že je v pořádku.“ Datum odletu bylo stanoveno na nejzazší možný termín – 14. března 1939. Ráno už německá vojska obsazovala republiku. Paní Moravcová s dcerami, stejně jako rodiny Moravcových spolupracovníků, přešly v létě 1939 pěšky lesem polské hranice. Polský průvodce je doprovodil do přístavu, rodiny se nalodily, přejely moře do Dánska a odtamtud odjely další lodí do Anglie. Tatiana Moravec Gard vzpomíná, že nejprve žila v Londýně, ale kvůli neustálému bombardování a ohrožení byly rodiny Moravcových českých spolupracovníků evakuovány do velkého domu v hrabství Buckinghamshire, nedaleko od domu, ve kterém bydlel Dr. Edvard Beneš, což Moravcovi umožňovalo s ním situaci často konzultovat a předávat mu zprávy. Plukovník Moravec, jako přednosta 2. zpravodajského oddělení, měl svou kancelář v Londýně a do Addingtonu dojížděl na víkendy. Doma se o své zpravodajské práci nezmiňoval a pamětnice neví o jeho práci vůbec nic. Podle jeho slov: „Kdo nic neví, nic neprozradí.“

Zpátky doma

Moravcovi se vrátili domů ihned po skončení války. To už se stal z plukovníka Moravce brigádní generál, sestra Hana se provdala za amerického novináře a odjela do USA a pamětnice krátce nastoupila na ministerstvo zahraničního obchodu nejdříve v Praze a potom v Londýně. „V Praze bylo zřejmé, že věci nebudou takové, v jaké jsme doufali.“ Vliv KSČ se začal projevovat bezprostředně po válce: generál Moravec byl zbaven funkcí, obviněn, že v roce 1939 opustil své místo a odjel údajně bez souhlasu, nezabezpečil, aby se důležité materiály nedostaly do nepřátelských rukou, atd. V měnícím se politickém ovzduší pro něj nebylo místo. V dubnu 1945 (sic!) se dozvěděl a ještě k tomu z rozhlasu, že byl dán do výslužby. Zpravodajské služby přešly do rukou důstojníků z východní fronty, vliv Moskvy sílil a ti, kteří pracovali během války pro republiku na Západě, už nebyli vítáni.

Opět v emigraci

V březnu 1948 přešel generál Moravec tajně, pouze s aktovkou, hranice do Německa do anglické zóny, aby se už nikdy domů nevrátil. Jeho žena Vlasta vybavená pasem na cizí jméno překročila hranice do Rakouska. Z Londýna pak Moravcovi odcestovali do USA, kde začali nový život. V roce 1950 se k nim připojila i jejich dcera Tatiana. Pracovala krátce v SAIS (School of Advanced International Studies of the John Hopkins University) ve Washingtonu D.C., kde poznala svého pozdějšího manžela Richarda A. Garda, se kterým pak žila mnoho let v Japonsku, Hongkongu a San Francisku. Do USA se vrátila po smrti svého otce a už zůstala. Generál Moravec působil nejprve několik let v americké rozvědce v západním Německu a od začátku šedesátých let v USA. Byl poradcem amerického ministerstva obrany. 26. července 1966 při cestě autobusem do práce nečekaně zemřel na srdeční selhání.

Ocenění

„V Anglii pracoval, jeho práce tam byla uznávaná, dali mu vyznamenání. I od Američanů dostal vyznamenání Legion of Honor. Ale od své vlasti nedostal nic, až po dlouhých letech bylo uznáno, že něco dobrého udělal.“ Předválečná a válečná vyznamenání mu vrátil až prezident Václav Havel v roce 1990 a v roce 1991 mu byl udělen Řád M. R. Štefánika in memoriam. V české restauraci Klas v Chicagu v roce 2012 převzala Tatiana Moravec Gard za svého otce Kříž obrany státu. Alexandr Vondra ve funkci ministra obrany ČR zhodnotil ve svém projevu podíl generála Moravce na atentátu na Heydricha slovy: „Byla to nejúspěšnější akce odboje v našich dějinách.“

PS

Když manželé Moravcovi uprchli v roce 1948 z Československa, před cestou do USA bydleli krátce v Londýně u Zdeňka a Dagmar Dvořákových. Paní Dvořáková byla spolužačka sestry pamětnice Hany z Gymnázia Elišky Krásnohorské v Praze. Později se Dvořákovi přestěhovali do USA a přátelství obou rodin pokračovalo dokonce i v další generaci: dcera Tatiany Moravec Gard Anita se přátelila s Lindou Dvořákovou, která byla jen o rok starší. Anita vzpomíná, jak se u Dvořákových cítila dobře: „Naposledy jsem se s Lindou viděla v roce 1978, než jsem odešla studovat na univerzitu. Strávila jsem u Dvořákových dva nádherné týdny – chodily jsme plavat, jezdily na kole a sbíraly houby. Od té doby jsme se s Lindou neviděly.“ Tatiana Moravec Gard i její dcera Anita ztratily s Dvořákovými kontakt a sedmatřicet let o sobě nevěděly. Díky projektu Paměti národa, nahrávání tohoto příběhu a probírání se krabicí se fotografiemi se dcera pamětnice Anita pokusila po letech Dvořákovy najít. Neuvěřitelné se stalo skutečností: 7. června 2015 se dvaadevadesátiletá Tatiana Moravec Gard znovu sešla se svou dávnou kamarádkou Dagmar a Anita s Lindou, jejím manželem a dětmi. Bylo to radostné shledání.

Tatiana Moravec Gard zemřela v prosinci roku 2016.