Ivan Mošna

* 1942

  • "Pak nastaly takzvané státně-politické prověrky, to byla velmi zajímavá instituce. Tam každý, kdo vstoupil, se musel nějak přihlásit k novému kurzu strany a vlády. A kdo se dostatečně nepřihlásil, většinou ho čekalo buď nějaké snížení funkční, nebo vyhazov z práce. Já jsem čekal v řadě lidí, kteří měli jít na tu prověrku. A první šel ředitel našeho výzkumného ústavu. Po osmihodinovém souboji s komisí byl vyhozen. Pak šel předseda ROH, který byl ve funkci v roce 1968, taktéž byl vyhozen. Ale ještě stačil zajít za mnou a řekl: ,Podívej se, oni mají seznam lidí a na prvních místech jsou ty, co mají být vyhozeni. A ty jsi třetí. Já jsem byl předsedou ROH po roce 1968. Tak jsem přemýšlel co, on říkal, ať si vezmu dovolenou nebo se hodím marod. Bylo to dva dny před vánočními svátky, tak jsem si vzal dovolenou."

  • "Jaksi strana a vláda ovlivňovala všechno, takže samozřejmě že ovlivňovala i detailně, co má být. Tehdy ovšem to nebyla jenom ideologická základna, ono to bylo i ekonomické, že vlastně tam bylo přesné rozdělení, co se smí utratit, za co se to smí utratit, kolik lidí tam může být. To byly tabulkové hodnoty, které stále vzrůstaly. Měli jsme mít v nějakém roce 190 zaměstnanců, pak 197, 203 a tak dále. To se muselo splnit bez ohledu na to, jaké úkoly se řeší."

  • "Režim jsem vnímal jako nutné zlo, ale nicméně on se až do roku 1968 na nás příliš nepodepisoval. Akorát jsme věděli, že vedoucí laboratoří většinou bývají angažovaní politicky, a tak jsme to brali, že to je takový kolorit doby a nic zvláštního se nedělo. Kromě toho já jsem tam nastoupil v roce 1961 a tak nějak v těch letech začalo mírné tání politického klimatu. Jak jsem už říkal, nebylo to strukturálně doprovázeno, že by se měnily postoje představitelů, ale sem tam upouštěli páru tím, že nechali občas působit i umělce, kteří předtím nemohli, jako byl Škvorecký a podobně."

  • "Samozřejmě v té základní podobě nikoli. Když člověk nevykřikoval protistátní hesla, mohl chodit do školy a nic se mu nestalo, ale v různých etapách to bylo různé. V padesátých letech to byl nejen vnější teror, o kterém se mluví, ale to vnitřní sevření bylo cítit na každém kroku. Já vám řeknu příklad: když jsem byl na té jedenáctiletce, pořádali jsme divadelní představení. Kolega, který v té hře také vystupoval, spolužák, napsal na nástěnku: Jen pro silné nervy. A to se stalo předmětem rozsáhlého vyšetřování, co tím autor myslel a z jakých pozic to vůbec psal. Takové drobnosti jsme museli nějak opomenout. A potom později v šedesátých letech nastalo uvolnění, na první pohled zdánlivé, čili strukturálně se nic neměnilo, zůstávali ve funkcích strany ti správní lidé, ale přece jen se navenek uvolňovaly třeba kulturní bariéry, občas se promítaly i zahraniční filmy, které nebyly jen o velké říjnové revoluci a podobně. A objevovaly se také velmi zajímavé projekty na divadelních scénách."

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 21.12.2023

    (audio)
    duration: 57:12
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Stál jsem u vývoje barevné kamery pro Československou televizi

Portrét Ivana Mošny, období 50. až 60. léta
Portrét Ivana Mošny, období 50. až 60. léta
photo: Archiv Ivana Mošny

Ivan Mošna se narodil v Praze-Liboci, a to 26. července roku 1942. V jeho šesti letech se rodina odstěhovala do pražských Dejvic. Absolvoval jedenáctiletou střední školu, po povinné vojenské službě nastoupil v roce 1961 jako laborant do Výzkumného ústavu rozhlasu a televize. Dálkově v té době začal studovat vysokou školu, elektrotechnickou fakultu, po jejím absolvování v březnu 1969 nastoupil vědeckou aspiranturu. Ve výzkumném ústavu se podílel na vývoji a výrobě barevné kamery. Byl členem komunistické strany, chtěl vystoupit, nedostal svolení. V roce 1977 odevzdal disertační práci, nedostal však doporučení k její obhajobě, práci tak obhájil až po pádu režimu v roce 1990. Krátce poté odešel z výzkumného ústavu, poté pracoval dva roky v soukromé firmě Epass, nakonec si se svým synem a kolegou založili vlastní podnikání. V roce 2024 žil v Praze.