Irena Mrkvičková

* 1950

  • „To si pamatuju taky úplně přesně, já jsem měla furt puštěné rádio v kanceláři a byl to šok. Byl to velký šok a člověk nevěděl, co bude, jestli se to roznese i všude jinde, ne jenom v Americe, jestli to nebude i v Evropě, takovéhle věci. Tak byl to šok samozřejmě, každý terorismus je hrozný.“

  • „Svobodnou Evropu, tu jsem poslouchala každý večer – vždycky v devět hodin znělka od Vivaldiho a už paní Rakušanová – to jsem sledovala, ale nezúčastňovala jsem se... Chartu jsem nepodepsala, ani manžel, nikdo z rodiny... To jsme nedělali. Souhlasili jsme s tím, ale člověk byl srab. Měl tu děti, které chodily do škol, a chtěl, aby se někam dostaly.“

  • „Srpen roku 1968 mě zastihl ještě v Pacově. Protože to bylo v srpnu, já jsem do Prahy nastupovala v září. I tam [v Pacově] to bylo divoké, přes náměstí jezdily tanky, všude stáli rozvědčíci. My jako osmnáctiletý jsme se taky zapojovali do takového rádoby odboje, že jsme měnili ukazatele, aby si pletli cesty, že jsme vyvěšovali plakáty a dělali jsme prostě takovouhle protistátní činnost.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 10.12.2022

    (audio)
    duration: 43:12
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Toužili jsme normálně žít

Irena Mrkvičková po ukončení povinné školní docházky, 1965
Irena Mrkvičková po ukončení povinné školní docházky, 1965
photo: Archiv pamětníka

Irena Mrkvičková se narodila 8. května 1950 v Pacově, kde žila do svých osmnácti let. Po ukončení základního vzdělání studovala na střední všeobecně vzdělávací škole v Pacově, kde roku 1968 odmaturovala. V rodném městě ještě prožila invazi vojsk Varšavské smlouvy, během které s přáteli měnila směrovky a roznášela letáky. V září téhož roku se odstěhovala do Prahy a začala pracovat v administrativě ve státním podniku Konstruktiva, kde zůstala až do devadesátých let. V červnu 1973 se provdala a s manželem se jim roku 1975 narodil syn a o pět let později i dcera. Do Komunistické strany Československa (KSČ) i přes nabádání nikdy nevstoupila. Během sametové revoluce se účastnila demonstrací. Po roce 1989 pracovala jako účetní. V roce 2022 žila v Praze.