Michal Mrtvý

„V roce 1987 jsem se dověděl, že dva mí přátelé, Ruda Bereza z Olomouce a Tomáš Hradílek z Lipníku nad Bečvou, hodlají veřejně vystoupit na prvního máje. Zejména Tomáš Hradílek si říkal, že doba už je natolik zralá, že lidi by měli trošičku vystoupit ze svých ulit a měli by něco veřejně začít dělat. Takže se rozhodli, že vystoupí na 1. máje v prvomájovém průvodu. Oni se původně chtěli začlenit do prvomájového průvodu, ale ono to nešlo, tak zůstali stát na chodníku před hlavní tribunou a tam rozvinuli transparent ‚Charta 77 vybízí k občanské kuráži’. Já jsem si říkal, to si nenechám ujít. Tak jsem říkal, že jim to zdokumentuju na kameru. Snad se podařilo několik minut tam stát, až si někdo z policistů všiml, že tam na chodníku je něco nepatřičného, že tam je nějaký transparent, který neoslavuje komunistickou stranu, ani dělnickou třídu, ani úspěchy rolníků. Takže ty dva, kteří drželi ten transparent – to byl Ruda Bereza a Tomáš Hradílek – tak je sebrali. Pak si všimli, že já to tam pořád ještě natáčím, tak sebrali tenkrát i mě. Tak jsme my tři zůstali ve vyšetřovací vazbě a byla u mě i u nich provedena domovní prohlídka. Samozřejmě mi zase sebrali spoustu náboženské literatury a tehdy ta vazba trvala čtyři nebo pět dní a pak jsme byli propuštěni. Já jsem byl úplně zproštěn obvinění, ale Ruda Bereza a Tomáš Hradílek byli obviněni za výtržnost a tuším, že nakonec z toho vyvázli jenom s pokutou. Odůvodnění našeho obvinění z výtržnosti bylo takové, že jsme se na veřejném místě dopustili hrubé neslušnosti tím, že jsme rozvinuli transparent s nápisem ‚Charta 77 vybízí k občanské kuráži’. Co na tom bylo hrubě neslušného, nevím, to mi nikdo nevysvětlil.“

„To soudní líčení se vyvíjelo tak, že v říjnu roku 1986 bylo nařízeno hlavní líčení prvního stupně. Tehdy přijelo hodně mých přátel na to soudní jednání. A došlo tam k takovému incidentu, že estébáci nechtěli, aby to líčení bylo veřejné. Ale tím, že přijelo tolik lidí a vznikl tam docela velký rozruch, tak nakonec dali souhlas, aby tohle to líčení proběhlo ve velké jednací síni. Předpokládám, že velká část těch lidí, mých přátel i cizích sympatizantů, se tam dostala. Také bylo zvláštní, že soudní budova byla obležena příslušníky Lidových milicí, kteří měli dohlížet na pořádek v soudní budově. Myslím, že se to nestalo u žádného procesu, jenom tady, že dokonce i Lidové milice do toho byly zapleteny. Došlo tam k různým incidentům, k různým strkanicím, že dokonce mou těhotnou manželku tam někdo z estébáků strčil ze schodů. Ale nakonec to proběhlo i s účastí veřejnosti a dostal jsem trest podmíněný, bylo to, tuším, nějakých třináct měsíců s odkladem na tři roky, s tím, že sedm měsíců vazby se už započítalo do trestu.“