Bořivoj Nechvátal

„Zjistili jsme překvapivě, že máme byzantskou stavbu. Podařilo se nám získat finanční prostředky od magistrátu a od Vyšehradské kapituly, takže jsme v roce 2014 během asi tří týdnů zachytili základní východní apsidy. Dnes máme dvě třetiny té stavby v půdoryse. Takže se ukazuje nový pohled na nejstarší architekturu přemyslovských Čech. To znamená, že je třeba revidovat ten pohled jako jednostranný, protože tady máme byzantskou stavbu. I když můžeme připustit, že třeba nebyla dokončena v plném dosahu, tak už ten samotný stavební záměr naznačuje mnohem složitější počátky české architektury v 10. století. Románské stavitelství – o něm můžeme říct, že ho trošku známe – ale najednou je tady Byzanc, což je velká věc. Na Velké Moravě jsou stavby západního typu, rotundy a baziliky, a tady najednou křížová centrála, která je něco neopakovatelného. Svým významem to překračuje naše poznání. O nálezu tenkrát dokonce referovala i americká televize, což nás velice překvapilo, že to má takový dosah.“

„Na počátku ještě nevstoupily v platnost normy, které se projevily později, v padesátých letech. Obor historie byl zvláštní, já jsem studoval bez jakýchkoli problémů. Sestra, která byla mnohem lepší studentka, se nemohla dostat na gymnázium a dělala si ho po večerech. Tam se seznámila s Václavem Havlem. Chodila totiž jako on do gymnázia ve Štěpánské. On jako příslušník buržoazie se také nemohl dostat na gymnázium.“

„Studoval jsem archeologii, takzvanou jednooborovou historii. Tenkrát v přijímací komisi byl pan profesor Filip, později jeden z mála akademiků, kteří nebyli ve straně. Zval mě na své semináře, ale mě pravěk moc nezajímal. Pak jsem do jeho semináře ale pilně chodil a on mě také později určil na výzkum Vyšehradu. Celá ta studia – všech čtyři až pět ročníků dělalo asi dvacet pět lidí – jsme chodili do jeho semináře. Zanechal v nás motivaci a pojetí oboru. Bylo to dáno tím, že pan profesor Filip byl vynikající pedagog a současně izoloval studenty od ostatního světa. Takže když jsme v těch dvaceti čtyřech letech skončili studia, už jsme byli považováni za hotové vědce.“

„První týdny a měsíce práce v terénu jsem si říkal, že to je ztracená varta, protože tam už je všechno překopané barokní fortifikací. Ale hned v prvním roce jsme u východní branky zachytili základy kněžiště. Původně jsem se domníval, že jsou to základy nějaké kanovnické rezidence. Později se ale ukázalo, že tomu tak není. Tyto základy byly v ose dnešního kostela sv. Petra a Pavla a současně jsme kopali tuto baziliku. Po dlouhých výzkumech, které probíhaly až do roku 1991, se ukázalo, že se jedná o jednu z největších sakrálních staveb předhusitské doby. Dosáhla délky impozantních 110 metrů. Ve střední části byla románská bazilika prvního českého krále Vratislava.“