František Nejedlý

„Nasedli jsme do vlaku v Zábřehu, v Mostu jsme vystoupili. Tam nás nahnali do takových buněk. Hodili nám pytel: ,Běžte si nacpat, tam máte slámu!‘ Tak jsme si nacpali, pak nám hodili deky. Tak jsme tam leželi, myslím, že pomalu čtrnáct dní. A nevěděli jsme ani, o co jde. Pak tam někteří říkali – já nevím, jestli to byla pravda, nebo ne – že čekáme na vagony, které nás mají dopravit do Sovětského svazu. Ve skutečnosti tam byli posláni ti před námi.“

„Už to tam bylo veselé. Byli tam Rusové, a jak jsme měli pařák pro dobytek, jak se vařily zemáky, tak v tom vařili polévku. Měli tam zabitou krávu. Tak jsem poprvé ochutnal boršč.“

„To byl příšerný člověk. Už ta jeho slovenská řeč a pořád si klepal hůlčičkou do holínek. Dělal hrdinu, ale když šel v noci na latrínu, tak stráž musela jít s ním. Nedokázal jít sám. Měl vlčáka a toho tam v tom kdosi vykoupal. On pak k němu přišel na ubikace. To bylo haló a pak jsme to museli všichni čistit, ale přáli jsme mu to. Přišel se sovětskou armádou a vždycky nám říkal, že bojoval na Slovensku a že my ani nevíme, co to je, a že nám ještě ukáže. Tak ukázal. V zimě jsme vždycky museli do trenek a bosí ven do sněhu a k zemi a válet se ve sněhu. Mě to tam vyléčilo. Když jsem byl v civilu, tak jsem měl každou chvíli angínu, a od té doby už nikdy.“

„Narukoval jsem začátkem září [1951] a odtáhli nás do Mostu, kde jsme byli ubytovaní v kasárnách a čekali jsme. Bylo to tam hrozný. Vedle mě spal baptista, kterého tam pak mlátili, protože si ostříhal knoflíky s těmi meči. Nechtěl žádnou zbraň. Byli jsme tam měsíc a pořád se nic nedělo a nakonec jsme zjistili, že tam měly být přistavené vagony, aby nás jako nežádoucí odsunuli do Sovětského svazu. Jenže vagony nepřistavili, tak aby nás zbytečně nedrželi, tak nás rozvezli. První štací byla práce v kasárnách v Bílině. Tam to bylo také veselé. Měli jsme tam cigána, co krmil prasata, a chodil ho kontrolovat jeden major. Cigán vždycky posbíral Rudé právo a dával to prasatům do žlabu. Major se ho ptal, co blbne, a on mu odpověděl, že jim dává politické školení.“

„Byl jako vozataj. Napřed sloužil v Polsku, teda v Rusku. Tam byl krátkou dobu, pak šel do Vídně a pak do Francie, kde se nechal zajmout, a přešel do Anglie, kde u jednoho lorda sloužil až do konce války. Pak uvažoval, jestli se má vrátit. Matka tam nechtěla, tak jsme zůstali tady a otec v Německu. Po únoru osmačtyřicátého sestra utekla za ním. Emigrovala a teď žije v Austrálii.“