Josef Nekl

„A tam se střílelo v tom Prostějově. Nejenom po fasádách a podobně, ale vím, že tam bylo zastřeleno i pár lidí. Nevím přesně. Třeba můj kamarád, jeden, který byl v té době na vojně, tak ho zastřelili. Byl zrovna na opušťáku. Byl u tatínka někde v restauraci a vyběhl, bylo to přímo u divadla, v tom Prostějově. No a jak vyběhl ven, tak ho zasáhla kulka a zemřel. Na místě.“

„Já jsem pořád celou tu dobu tíhl ke sportu. Naši rodiče, hlavně tatínek nás vychoval jako tři kluky, kterým se říkalo u nás v Konici ‚Sokoli‘. Protože v tehdejší době jsme dělali vše, co jako v té obci dělat šlo. Takže od ping pongu přes fotbal, hokej, šachy dokonce, tak jsme vlastně žili v tomto směru a já jsem pořád měl vztah nějak k tomu sportu. Když jsme udělali doma úkoly, kterých moc v té době nebylo, tak jsme byli povětšinou pořád někde venku, na hřišti nebo i v tělocvičnách, kde jsme celý tento život prožívali, a proto jsem k tomu dostal já i ti moji bratři takový bezvadný, kladný vztah.“