„Tenkrát byla heydrichiáda, já jsem z kasáren odešel, hrál jsem mistrovské utkání, a když jsem se vrátil, tak z trestu jsem byl zavřený na deset nebo na čtrnáct dní, už přesně nepamatuji, s dekou [smích]. Naučili mě troubit na polnici večerku a budíček. Já jsem se naučil [rychle], za dvě hodiny jsem to troubil. Vždycky ráno z arestu budíček a večerku [jsem] zatroubil.“
„Za tu krátkou dobu, za dva měsíce, jsem ovládal šedesát procent angličtiny. Takže jsem měl určitou výhodu. Dosáhl jsem až do závěrečných zkoušek a měli jsme letět do Miami nebo do Kanady. [Na Bahamy, ne?] Do Kanady. [Do Kanady, do Kanady.] K tomu už se nedostalo, protože jsem výcvik navigátora víceméně skončil koncem července a začátkem srpna Beneš do Anglie oznámil, aby se letci vrátili domů.“
„V Neapoli jsme se nalodili a jeli jsme do Alžíru, z Alžíru přes Gibraltar, a než jsme dojeli ke Gibraltaru, tak najednou [nastal] alarm, poplach, klid, naprostý klid. Pak jsme se dozvěděli, že tam pluly nějaké německé ponorky a musel být klid, aby nezachytily náš signál. Tak to byl jeden případ. To jsme tedy propluli bezúhonně.“
„Rodina se odstěhovala, [vzali] pár hadrů, pár kufrů, pár ranců na vlak a jeli do Benešova. U Benešova byl nějaký statek a zemědělci [byli] moc hodní lidé. Já jsem tady [v Jablonci nad Nisou] zůstal, protože tady byla práce a říkali mně: ,Tady můžete zůstat, co se vám stane? Nic se vám nestane.‘ Tak jsem tady zůstal a oni šli. Tam se to jmenovalo Sedmpány.“
„Teď tam kluky rozmisťovali, v tom Kronbühlu byl starobinec a měl les, louky, sady a pole. Z toho jaksi těžili a financovali starobinec. Tak já, Zelený a ještě jeden kluk, který nebyl víceméně v naší partě, už ani nevím, jak se jmenoval, jsme tam byli jako pomocníci a sbírali jsme jablka, protože tam měli také moštárnu.“
Mrázek, Šikola, Fajtl, Peřina, to byli hrdinové, ale já jsem si ani nevystřelil
Plukovník v. v. Zdeněk Neruda se narodil 12. 7. 1920 v Brně v tehdejším Československu. Jeho otec byl po vzniku republiky vyslán na Slovensko, a tak Zdeněk Neruda docházel do obecné školy v Novém Mestě a na gymnázium do Spišské Nové Vsi. Rodina se v roce 1935 vrátila do Československa a usadila se v Jablonci nad Nisou, kde se Zdeněk Neruda rozhodl, že gymnázium nedostuduje a půjde raději pracovat. Nastoupil k Baťovi do Ústí nad Orlicí a poté do jablonecké textilky. V roce 1938 se museli Češi z pohraničí odstěhovat, a tak rodina putovala do Sedmpán a poté do Uhlířských Janovic na Benešovsko. Po vstupu do vládního vojska byl Zdeněk Neruda umístěn do 1. roty cyklistů ve 12. praporu v Přerově, kde si také dodělal maturitu. Vládní vojsko bylo následně vysláno do Itálie na hlídání místních železnic před partyzány. Styku s partyzány však „vladaři” využili, domluvili se a část k nim přešla. S partyzánskými oddíly se dostali na švýcarské hranice, kde je zdejší pohraniční stráž po domluvě převzala a umístila do internačních táborů v Brigu, Oltenu a v Kronbühlu. Vojáci vládního vojska byli ke konci roku 1944 začleněni do zahraniční armády, a tak se přes Švýcarsko, Francii, Itálii, Alžírsko, Gibraltar a Biskajský záliv dostali do skotského Glasgowa, odkud byli přesunuti do anglického Southend-on-Sea. V Londýně prošli zdravotní prohlídkou a následně byli rozdělováni do jednotlivých složek vojenských sil. Zdeněk Neruda byl vybrán jako navigátor RAF, ovšem před koncem války stačil prodělat pouze výcvik. Svůj první let v Liberatoru si tak prožil až během cesty do Československa v srpnu 1945. Zde demobilizoval, oženil se a nastoupil do exportní firmy v Jablonci nad Nisou. Následovala další zaměstnání v podniku Skleněná bižuterie, v továrně na kování, po prověrkách zastával práci dělníka, poté pracoval jako dispečer a nakonec skončil opět v exportu. Zdeněk Neruda zemřel 5. října roku 2018.