The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Vladimír Nosek (* 1924  †︎ 2015)

• narozen 25.12.1924 ve Slaném

• vystudoval strojní inženýrství na VŠ

• úředník ve vedení závodu ČKD

• člen KSČ do roku 1971

• rok 1968 ve Slaném

• rok 1968 v ČKD

• Dva tisíce slov

• člen Koordinačního výboru v roce 1968 ve Slaném

• perzekuce v době normalizace

• vyloučen z KSČ

• propuštění ze zaměstnání

• Dělníkem ve stavebnictví

• 1989 - sametová revoluce

• OF ve Slaném

• ČSSD ve Slaném

• zemřel v roce 2015

Ing. Vladimír Nosek se narodil v roce 1924 ve Slaném. Podílel se na založení Občanského fóra a místní organizace ČSSD. V letech 1998‒2001 byl zastupitelem Královského města Slaný.

Po vyučení v ČKD Slaný vystudoval průmyslovou školu. Ve studiu pokračoval na VŠ v oboru strojní inženýrství. Po promoci se stal vedoucím odboru organizace a plánování výroby. Protože se v roce 1968 angažoval v „protisovětských aktivitách“, byl z této funkce odvolán a při stranických prověrkách v roce 1971 vyloučen z KSČ. Ze závodu ČKD odešel a pracoval jako dělník v několika stavebních firmách.

„Osmašedesátýmu roku předcházela podpisová akce výtisku Dva tisíce slov. Roznášel jsem ho s Václavem Houškou. V listině se vyzýval národ, aby se postavil proti situaci, která je v naší republice. V té době jsem byl v ČKD Slaný vedoucím organizace a řízení výroby. Byl jsem přímo podřízen řediteli ing. Josefu Benešovi, mám pocit, že v této funkci nahradil ředitele Matouška. Dva tisíce slov sepsal novinář Vaculík. Při roznášení nám pomáhal také vedoucí obroben Miroslav Valenta. Za to byl i on ze svého místa degradován. Prověrkami asi prošel, protože později byl jmenován vedoucím přířezovny, kde se dělil materiál v závodě pro celou výrobu. Listina s podpisy byla nebezpečným dokladem. V té době jsem už bydlel v novém bytě v Plynárenské ulici, kam jsme se přestěhovali v roce 1964, když se narodil syn. Matka se strýcem bydleli v domku naproti Hasičskému domu, který měl klenuté stropy. Protože jsem chtěl listinu s podpisy zachovat, schoval jsem ji v jejich domku za trámy, na kterých je postaven krov střechy. Chystám se do domku vypravit a snad je tam ještě najdu.

Když jsem slyšel helikoptéry a v rozhlase hlásili, že jsme napadeni vojsky Varšavské smlouvy, šel jsem za ředitelem Benešem a navrhl mu, aby se vytvořil Koordinační výbor, kam by se dostavili zastupitelé největších podniků ve Slaném, což byla přádelna, Tatra, Baterie, Státní statky, ČSAD a další. Vedoucí podniků s tím byli seznámeni a nenašel se člověk, který by toto odmítl. Tím vznikl základ Koordinačního výboru. Také tam byli zástupci Tělovýchovné jednoty ve Slaném. Jejich mluvčím byl Laďan Roll.“

Koordinační centrum bylo jmenováno ve středu ráno. Přebíralo odpovědnost za chod města. Mělo zamezit chaosu a přímým útokům okupačních vojsk. V jeho čele stál náměstek ředitele Tatrovky Karel Ležák. Působili v něm lékaři slánské nemocnice MUDr. Vladimír Horák a MUDr. Jan Mašek, předseda MěNV František Maixner, tajemník MěNV Radoslav Tauš, ředitel Baterie Bernard, předseda MV KSČ Karel Horáček a náčelník VB kpt. Kafka, ředitelé nebo zástupci jednotlivých továren: Vladimír Procházka, Ing. Vladimír Nosek, Kostřáb, Otta Hora, Laďan Roll, Ing. Kabíček a další. Ke 40. výročí okupace byla vydána vzpomínková kniha doktora Vladimíra Horáka Srpnové dny 1968 ve Slaném.[1] „Vojska byla umístěna v lokalitě nad Hájemi. Překladatelem byl Holík, píše o něm doktor Horák ve své knize. Já sám jsem s vedením okupačních vojsk nejednal.“

První rozhovory se odehrály v kancelářích městského úřadu, kam hned ráno přišli zástupci okupační armády. Další schůzky se odbývaly i na jiných místech. Koordinační centrum se z bezpečnostních důvodů několikrát stěhovalo. Postupně sídlilo: v 1. patře Domu armády, v salonku Hotelu Grand, v Tatrovce, v klášteře, kde dokonce i jeho členové přespávali. „Scházeli jsme se tak, aby nebylo možné nás ‚vyšpehovat‘. Také v přízemí kláštera Bosých karmelitánů, kde tehdy sídlily Technické služby, ale hlavně v ubytovně ‚Na Pragovce‘. Na Pragovce byly v patře ubytovny pro pracovníky Autorenovy a ČKD. Dole byly učebny průmyslové školy přidružené k ČKD Slaný. Také tam byla kuchyň. Bydlel tam správce, ale to byl jeden z těch, který nám škodil. Docházel k okupačním vojákům na Háje donášet. Ke Koordinačnímu centru se přidávaly skupiny mládeže. Nevím přesně, kde se vytvářely protiokupační plakáty. Je škoda, že už není živ vedoucí propagace z ČKD Standa Berkovec, ten by to věděl. Věděla by k tomu něco Božena Vidimská nebo Vašek Procházka. Od známých, kteří zůstali v KSČ, jsem se dozvěděl, že v centru okupačních vojsk jsem byl zapsaný jako vedoucí kontrarevoluce ve Slaném.“

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy nastalo „období normalizace“. Bylo oficiálním pojmenováním pro čistky v komunistické straně i mimo ni. Následovalo propouštění ze zaměstnání a další represivní opatření, která vycházela z Moskevského protokolu. Samozvanými soudci se stali členové prověrkových komisí. Z jejich rozhodnutí byli ze svých pracovních míst odvoláni Ing. Nosek, Jaroslav Kostřáb, Otta Hora, Ladislav Roll, ředitel ČKD Ing. Jaroslav Beneš, náměstek ředitele Tatrovky Karel Ležák, Vladimír Procházka, náměstci ředitelů ČKD Dr. Gretz a Ing. Nunvář, vedoucí provozu Josef Čapek, František Pospíšil a další. Mnohdy byly propuštěny i jejich manželky a děti nemohly studovat. Ze svých míst museli odejít i lidé, kteří zastávali nižší funkce, jako Jaroslava Škrdlantová, Božena Vidímská, Růžena Hladíková. Slánští lékaři MUDr. Horák a Mašek museli na příkaz OV KSČ Kladno odejít ze slánské nemocnice. Doktor Jan Mašek za nevyjasněných okolností zemřel při autohavárii.

„Situace byla taková, že kdo byl ve straně, při prověrkách se kál, těch lidí bylo nepočítaně, mohl zůstat, což já jsem neučinil. Kdybych řekl, že jsem chybil, tak jsem tam zůstal, ale nejsem lhář. Nic jsem neodvolal. Okamžitě mně byl snížen plat o pět set korun a byl jsem odvolán z funkce vedoucího organizace a řízení výroby. Už si nepamatuji, jaký byl pohyb v zásobování, nevím, jestli také neodvolali Frantu Dandu. Ale dále to z vedoucích odnesl Josef Čapek, vyloučen ze strany, kdysi národní socialista, proto také byl s námi, sice nebyl členem Koordinačního výboru, ale protože věděli, že s námi sympatizuje, odvolali ho z místa vedoucího technologie a skončil jako topič v kotelně. Také to samozřejmě odnesl Vašek Houška, dělal někde v kamenolomu. Ale potom se dostal do podniku, kde se vyráběly mostové jeřáby, byl dobrý konstruktér. Já jsem byl převeden na místo referenta do zásobování. Dost dlouho jsem byl v přípravně výroby. Odmítl jsem dělat referenta a šel jsem do přířezovny. Podle šablon jsem vypaloval různé výrobky pro bagry, autojeřáby a další stroje, které se v té době v továrně dělaly.Velkým bouřlivákem byl zástupce vedoucího energetiky v ČKD ing. Koleva Honza Stehnij. Razil heslo ‚Komunisti do kotle‘. Přidal se ke skupině MUDr. Horáka a MUDr. Maška. Vyhodili ho. Také propustili Frantu Jindru, technického náměstka. Jeho místo dostal Václav Hataš, který byl nejprve vedoucím konstrukce za ing. Hrušovského, na všechny postižené už si nepamatuji.“

Konec komunistické totality skončil listopadovými událostmi roku 1989. Zájem veřejnosti byl upřen na hlavní město, ale odpor proti totalitě se projevil i v menších městech, jako je Slaný. Dne 17. listopadu byl v hotelu Grand zahájen 23. ročník Slánských jazzových dnů. Od hudebníků, kteří z Prahy přijížděli na představení, se lidé dozvídali zprávy o demonstraci a zásahu VB na Národní třídě.

V roce 1989 pracoval ing. Nosek jako jeřábník u Metrostavu Praha. Zúčastňoval se demonstrací v Praze i ve Slaném. Byl jedním z prvních osmnácti prvních členů OF ve Slaném, které bylo založeno 27. listopadu. Jeho vzpomínky na revoluční dny ve Slaném jsou obsaženy v přiloženém příspěvku „Očima očitého svědka“, který poskytl k 5. výročí sametové revoluce Slánským listům, a v kapitole „Revoluční dny roku 1989“ obsažené ve sborníku „Listopad 1989 ve vzpomínkách slánských pamětníků“, vydaném Vlastivědným muzeum ve Slaném k 20. výročí v roce 2009.

[1] http://muzeum.slansko.cz/publikace_k_prodeji/files/Srpnovdny1968veSlanm.html).