Zdeňka Nová

* 1951

  • V té době jsem chodila na střední ekonomickou školu do Resslovy ulice. A s kamarádkou jsme si řekly, že se na ten pohřeb vypravíme. Tak jsme šly pěšky z Resslovky do Rytířské ulice. Když jsme to tam viděly, tak dovnitř do Karolína nebylo možné se dostat. Nebylo možné se dostat. Veřejná bezpečnost už hlídala od Můstku, celá Rytířská ulice byla v té době plná policajtů, esenbáků, estébáků. No ale pořád jsme postupovaly, jenomže dostat se tam prostě nešlo. Potom na nás padla taková tíha – ani ne hrůza, strach a takový, bylo to takový tísnivý, hrozně tísnivý. Chtělo se nám brečet. A Alena mi říká, kamarádka, co tam byla se mnou, říká: ‚Zdeni, pojď odsud, já se strašně bojím.‘ Já říkám: ‚Já taky.‘“

  • „Pozor, ale matka byla v KSČ. Ale hned po válce. V pětačtyřicátém šli do strany, táta taky – oba dva. Jenomže otec po popravě Milady Horákové položil komunistickou knížku. Vrátil ji s tím, že nebude podporovat stranu, která popravuje ženské.“

  • „Dříve touto slavností žila úplně celá obec. Chodily jsme odmala s děvčaty v kroji jako selčičky, později už jako selky. Obvykle se máje odehrávaly dopoledne, většinou v neděli, celý den. Dopoledne vyhrávání sousedům a odpoledne se vyváděly nevěsty. U každého domu byla májka, kterou večer mladí chlapci rozváželi a přidělávali buďto k plotu, nebo zatloukali. A v době, kdy jsem mívala májku, to bylo od roku 1966 až 1970, bylo v Zelenči až sto pět nevěst! Dneska není snad ani jedna. A večer byla v restauraci U Lva májová zábava, která končila o půlnoci, protože máje byly v neděli – v pondělí se šlo ráno do práce.“

  • Full recordings
  • 1

    Zeleneč, 11.11.2019

    (audio)
    duration: 01:07:07
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Když opravdu chce člověk něco dělat, tak se k té práci určitě jednou dostane

Zdeňka Nová
Zdeňka Nová
photo: žákovský tým PNS

Zdeňka Nová, rozená Dvořáková, přišla na svět 30. června 1951 v Praze. Celý život žije v Zelenči, kde také prožívala srpnovou okupaci v roce 1968 a Sametovou revoluci v roce 1989. Na vysněnou pedagogickou školu se nedostala, a tak vystudovala střední ekonomickou školu v Praze. V lednu 1969 se s kamarádkou rozhodla zúčastnit pohřbu Jana Palacha a vybavuje si tísnivou atmosféru v davu. Od roku 1977 pracovala v zelenečské mateřské školce, doplnila si pedagogické vzdělání a později uspěla v konkursu na místo ředitelky školy.