The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jiří Novák (* 1931)

• narodil se v roce 1931 v Slaném

• syn obchodníka

• spoluzakladatel Jazz Clubu ve Slaném

• pořadatel Slánských jazzových dní 1962-1995

• syn Marek Skolil emigroval do Francie roku 1983, pracoval v redakci Svědectví Pavla Tigrida

• návrat z exilu a diplomatické služby syna Marka

„Narodil jsem se 21. června 1931, první jarní den ve Slaném. 55 let jsem žil ve Slaném, nyní žiji v Praze. Pocházím ze živnostenské rodiny, otec měl obchod s palivem v Lázeňské ulici.“ Po roce 48 byla firma znárodněna.

„Celý život jsem se zajímal o muziku, chodil jsem do hudební školy, v roce 1954 jsem se po příchodu z vojny začal zajímat o jazz. Vystudoval jsem obchodní akademii a průmyslovku, zaměstnán jsem byl jako ekonom v ČKD. V roce 1950 jsem byl z politických důvodů nasazen do výroby, protože můj otec byl živnostník. V 50. letech odešlo ,na pomoc výrobě‘ 77 tisíc úředníků. Dva roky jsem dělal manuálně v bagrovně ČKD. V 54. roce jsem se vrátil a až do důchodu pracoval jako úředník.“

Krátce po válce učitel a amatérský hudebník Vladimír Trsek secvičoval se svými přáteli jazzové skladby odposlouchané z radia nebo gramofonových desek. Jejich zájem o dixieland a swing vedl v roce 1962 k založení jazzového klubu. U jeho vzniku byli Jiří Plašil, Jiří Novák, Tomáš Hanuš, Jiří Růžička a Jiří Vohralík, prvním předsedou se stal Vladimír Trsek. „Vrátil jsem se z vojny. Ve Slaném měl zásluhu na vybudování jazzového zázemí učitel Vladimír Trsek, přezdívaný Pulpe, který kolem sebe shromáždil muzikanty a začali hrát tradiční jazz, dixieland a tak, prostě jazz, který se narodil v New Orleans. Bylo to krátce po válce. Trsek byl jedním ze zakládajících členů slánského Jazz Clubu, členem výboru jsem se stal jako ekonom i já. Slánský Jazz Club byl založen v roce 1962. Dalšími členy byli ,Slaňáci‘ Tomáš Hanuš a Jirka Růžička.“ 

O členství v Jazz Clubu byl velký zájem. Byl to do jisté míry protest proti oficiálně propagované hudbě. Život klubu ovlivňovala dixielandová kapela Old Timers založená Vladimírem Trskem, později vedena Jiřím Plašilem. Pořádala pravidelné jazzové večery, kam byly zvány další orchestry a sólisté. „Jiří Plašil byl v roce 1968 zakladatelem Slánských jazzových dnů (SJD). V roce 2011 byly 45. ročníkem, s nepřetržitou kontinuitou, což bylo velice zajímavé. Dodneška je to, dá se říci, světová kuriozita. Začaly v roce 1968, dvakrát se v jednom roce konaly dva ročníky.“

Slánské jazzové dny jsou nejstarším hudebním festivalem věnovaným jazzu a jemu blízkým žánrům jako blues, spirituál a gospel v České republice. První ročník se konal 24. ledna 1968. Připravil ho jazzový klub s předsedou Jiřím Plašilem. Byl koncipován jako nesoutěžní přehlídka amatérských skupin s profesionálními hosty. „Bylo to zajímavé tím, že jsme hráli i v době, kdy jazz byl na takovém poloindexu, protože jsme nehráli častušky, ale hrál se americký jazz.  Proto jsme byli ostře sledováni, ale nikdy to nebylo přerušeno.“

Na počátku 60. let nebyl tehdejší režim jazzu nakloněn. Nepřízeň úřadů překonalo nezištné nadšení zakládajících členů klubu. „Slánské jazzové dny se proslavily po celé Evropě. Díky nepřetržitému vývoji se dostaly až do kalendáře světových jazzových festivalů. Měly tak velkou popularitu, že sem jezdili hudebníci z Německa, Polska, NDR, prostě z celé Evropy, dívat se, jak to tady funguje. Vystřídaly se zde stovky kapel, dá se říci tisíce hudebníků. Mimo to slánský Jazz Club pravidelně pořádá deset měsíců v roce jazzové večery, jednou i dvakrát měsíčně, kterých se účastní kapely nejen z celé republiky, ale i ze zahraničí.“

O slánském jazzovém festivalu se tradovalo, že dovede podat pomocnou ruku souborům i zpěvákům. Byl kladen důraz na objevování nových souborů a talentů, proto má zasloužený statut „objevitelský“. Na pódiích SJD odstartovaly svou kariéru mnohé, dnes slavné orchestry a sólisté. „Dá se říci, že se tu vystřídaly tisíce muzikantů. Začínal tady orchestr Pavla Smetáčka, jehož otec učil na slánském gymnáziu, byl tady Yo-Yo band bratří Tesaříků, začínal tady v podstatě Ivan Mládek, Ondřej Havelka a Originální pražský synkonpcký orchestr. V roce 72-74 tady byli významní zpěváci Eva Olmerová, Eva Pilarová, Jitka Vrbová, Karel Velebný. Všichni přední jazzoví muzikanti, kteří dobyli jazzovou scénu, za těch 45 let se SJD účastnili.“

Během své existence změnily SJD několikrát místo konání. Zprvu jím byl kulturní dům na náměstí, odkud se počínaje 8. ročníkem přestěhovaly do bývalého hotelu Grand, kde zůstaly dalších 20 let. A právě zde přerostly SJD rámec přehlídky regionálního charakteru v jazzový festival celostátního rozsahu. Zásluhu na tom má především bývalý předseda Jiří Novák, který navíc dokázal SJD i celý klub udržet během let normalizace a pak převést festival i do současné tržní ekonomiky. Dalším místem konání se stal hotel Atlas, na jeden ročník hotel Hejtmanský dvůr a dnes je jím Městské centrum Grand, které město Slaný vybudovalo z bývalého hotelu (převzato z článku Jaroslava Čečrdleho „Slánské jazzové dny“). „Já jsem u toho vydržel do roku 1995, potom jsem vedení předal ,Slaňákovi‘ Jaroslavu Čečrdlovi, který už vedení také předal někomu mladšímu, ale pořád je organizátorem. Také jsme za těch 45 let měli řadu výstav a fotovýstav. Je to významná kulturní akce, která se 45 let ve Slaném pořádá.“

V manželství s Jaroslavou Skolilovou vychovával jejího syna Marka z prvního manželství. S adoptivním synem si vytvořili velmi hezký vztah. Nebyl přerušen ani Markovou emigrací do Francie, ani jeho pozdějším pracovním nasazením v diplomatických službách.  „Marek v roce 1983 emigroval do Francie, kde dostudoval filozofickou fakultu. V roce 1987 se stal zaměstnancem ve Svědectví u Pavla Tigrida, tzv.Temoignage“. Redakce čtvrtletní revue Svědectví sídlila v činžovním domě pařížské ulice poblíž Louvru – Le Croix des Petits Champs. Hned za dveřmi měl své místo spisovatel Jan Pelc, ve vedlejší místnosti budoucí český diplomat Marek Skolil. „Dva roky u něho byl a v podstatě vystudoval naši politickou scénu současně s vydáváním časopisu Svědectví. Navázal kontakty s naší podzemní organizací a v roce 1989 po sametové revoluci se vrátil a díky tomu, že uměl perfektně francouzsky a několik řečí, stal se naším velvyslancem ve Francii. Poté se vrátil, čtyři roky byl tady, to je úděl velvyslanců, že čtyři roky jsou venku a čtyři roky tady. Potom šel na čtyři roky do Vietnamu, protože to bylo francouzské dominium. Ve Vietnamu v Hanoi byl čtyři roky, pak se vrátil a šel do Libanonu, do Bejrútu. Tam byl také čtyři roky, pak se vrátil a šel do Spojených států jako generální ambasador naší republiky v Chicagu. Nyní je zaměstnán už rok a půl v naší republice na ministerstvu zahraničí jako šéf nějakého ekonomického odboru a za dva roky by měl jít opět do zahraničí jako náš velvyslanec.“