Miloň Novák

* 1947

  • „Někdy v září 1978, to znamená rok a půl po tom, co se narodila ta dcera, mrtvá, nám zavolaly doktorky z Motola, paní doktorka Šimánková, která se starala o mého syna až do smrti, a paní doktorka Černá, která byla šéfka porodnice, že se v Motole narodila holčička a že jsou jí tři dny, a jestli bychom se na ni nechtěli jít podívat. Ale abychom přijeli ještě tak za dva dny. Když jí bylo pět dní, tak jsme tam přijeli s autem i s vybavením, s povlečením – a oni nám řekli, že nám ji nemůžou dát, protože to musí přejít přes nějaké úřady.“ („Maminka se tedy vzdala.“) „Maminka se vzdala, protože tam byl ještě ten problém, ona ji nechtěla od začátku, protože on se jí narodil syn a ona ještě v tom šestinedělí přišla do jiného stavu, oni byly od sebe ty dvě děti nějak… a oni jí nepovolili potrat. Takže už dopředu věděla, že se té dcery vzdá. Tak jsme tam přijeli, a že tedy musí se to nejdřív vyřídit s úřady. A manželka tenkrát řekla, že pokud jí ji nedají teď, tak tam bude třeba týden čtrnáct dní měsíc bude čekat v tom Motole. A oni nám ji dali, představte si. Ta doktorka Černá řekla, že to bere na sebe, když bude nějaký problém. Takže jsem ji přivezli. A rok jsme čekali na nezrušitelné osvojení, protože to bylo zatím zrušitelné. A všichni to věděli, kamarádi. A ti nám říkali, že by bránili ten náš byt, tu holčičku. Já vždycky si na to vzpomenu… Takže no, máme ji dodnes.“

  • „Soudní řízení bylo několikrát, myslím si, že minimálně třikrát nebo čtyřikrát. Vždycky jsme byli pozvaní, myslím, že to bylo na Ovocném trhu. A měli tam přijít jako svědci ti příslušníci, co nás zadrželi na Václavském náměstí. Což se nikdy nestalo. Pak nakonec že budou přivedeni eskortou, což se nestalo. A přesto jsme byli odsouzeni, JUDr. Jarmilou Ortovou. Dostali jsme tedy tři měsíce, já dostal tři měsíce na tři roky, myslím si, František Charvát dostal dva měsíce na tři roky podmínky. A zajímavé bylo, že když jsme si vyslechli rozsudek, tak paní doktorka Ortová prohlásila, že jestli se odvoláme, tak že to dostaneme natrvdo.“

  • „Velel, ale představte si, že já… To jsem se dozvěděl, až když už dávno byl táta rozvedenej. On pak začal, už takhle přemýšlel, kdy jak umře a podobně. A vytáhl tady ten papír, který já mám, kde popisuje tady tu věc. A tam mi řekl, poprvé jsem se dozvěděl, že tomu velel. To já jsem vůbec netušil, že tomu velel. To, že za mnou přišel na tu Pankrác, to jsem si myslel, že jako náčelník Prahy 1, a ne jako velitel nějaké zásahovky. O tom jsem vůbec netušil a táta o tom asi ani nechtěl moc mluvit.“

  • „Nahnali nás tedy potom na Pankrác, ale… vím, že to byl Pavilon E, byla to hned první cela… byli jsme první, kteří jsme byli zadržení – první cela po pravé straně: jestli to byla 301 nebo já nevím, co to bylo za číslo. Tam nás nahnali deset, nás tam bylo na té cele. Všichni prakticky – někdo víc, někdo míň – zbitej. Dokonce tam s námi byl chudák důchodce, který bydlel někde na Václaváku a šel venčit psa, tak ho hned vzali taky, o psa přišel. Ten tam brečel, to byl starej pán, tak ten tam s námi byl. Cela pro tři, takže šest jich spalo po dvou na těch třech postelích a čtyři jsme vždycky spali na tom betonu. A střídali jsme se. Jeden záchod bez toaleťáku, jedno umyvadlo bez ručníku a prostě vždycky přišel nějakej, zařval, museli jsme stát v pozoru. A protože tam přišel ten první a ptal se, kdo umí počítat – a my jsme zvedli všichni ruku, že prostě jsme uměli počítat všichni. ‚A kdo dělá vysokou školu?‘ Tak jsem zvednul ruku. ‚Takže budeš dělat šéfa. Vyber si jednoho.‘ Tak jsem si vzal hned toho jednoho a spočívalo to v tom, což byla obrovská úleva, že jsem vyšel z cely s tímhletím, přivezli v těch hobokách jídlo a já jsem objížděl ty cely a dával jsem do ešusů jídlo. Takže jsem se prošel na chodbě a pak jsme šli ty ešusy umývat. A tím, že jsme je umývali, tak tam byly sprchy, tak my jsme se – vždycky jeden koukal a ten druhý se vysprchoval. A takhle různě, tak jsme se utírali do těch utěrek, kterými jsme utírali ty ešusy taky. Takže takhle.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 13.07.2023

    (audio)
    duration: 02:18:44
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 23.08.2023

    (audio)
    duration: 02:08:15
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Otec a syn stáli v srpnu 1969 každý na jiné straně barikády

Miloň Novák v době maturity v roce 1965
Miloň Novák v době maturity v roce 1965
photo: Archiv pamětníka

Miloň Novák ml. se narodil 15. června 1947 v Brandýse nad Labem. Oba jeho rodiče vstoupili po válce do komunistické strany. Jeho otec Miloň Novák st. (ročník 1923), vyučený typograf, se v roce 1945 stal příslušníkem Sboru národní bezpečnosti. Byl vyslán na studia do Moskvy, poté v Československu získal titul JUDr. Syn od dětství sportoval a v roce 1966 byl přijat ke studiu oborů tělocvik a psychologie sportu na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Na škole prožil uvolnění pražského jara, jímž byl nadšen. Reformy konce 60. let uvítal také jeho otec, který byl v té době již náčelníkem SNB Praha 1 s hodností podplukovníka. Se sovětskou okupací rodina nesouhlasila, otec se v srpnu 1968 skrýval, takže sovětští vojáci, kteří ho u Nováků hledali, neuspěli. Syn se zatím účastnil protisovětských demonstrací a v listopadu 1968 také studentské stávky na FTVS. V srpnu 1969 se Miloň Novák ml. připojil k protestům konaným u příležitosti prvního výročí okupace na Václavském náměstí. Jak později zjistil, jeho otec však již v tu chvíli stál „na druhé straně“ a rozhodoval o postupu proti demonstrantům z pozice zástupce velitele zásahu pplk. Masáka. Podle syna otec ale neuposlechl příkaz Masáka, který vydal pokyn k ostré střelbě, a nechal naopak zásahovou jednotku vytlačit demonstranty „jen“ obušky a slzným plynem. Sám Miloň Novák ml. byl brutálně zmlácen a zatčen. V pankrácké cele pak v nelidských podmínkách strávil tři týdny. Byť se otec zřejmě přimlouval za jeho propuštění, syn zde byl mučen fyzicky i psychicky a celu opustil až jako poslední ze zadržených. V rodině poté o synově věznění ani otcově roli v represivním aparátu nemluvili, manželství rodičů se v roce 1970 rozpadlo a otec byl od policie propuštěn. Až před svou smrtí synovi odkázal dokumenty vztahující se k těmto událostem. Syn byl kvůli zatčení na Václavském náměstí odsouzen k podmínečnému tříměsíčnímu trestu, směl však zůstat na FTVS. V roce 1970 se oženil a narodil se mu těžce nemocný syn, takže studium musel přerušit. Kvůli politickému škraloupu těžce sháněl zaměstnání a místo našel až u technických služeb: několik let pak uklízel chodníky, dělal popeláře a závozníka u fekálního vozu, než se mohl začít živit jako vychovatel v internátu učiliště Spolany Neratovice a později tam učit. V roce 1977 jeho šestiletý synek zemřel na cystickou fibrózu a těsně poté se manželům narodila se stejnou diagnózou mrtvá dcerka. O rok později si manželé Novákovi osvojili dceru Šárku, která jim dělá radost dodnes. Pamětník pracoval také jako plavčík, vedoucí sportovního střediska a koupaliště, organizátor plaveckých kurzů a masér. V roce 1988 se stal zástupcem ředitele v neratovickém učilišti. Po revoluci učil v letech 1994-2002 na nově vzniklém neratovickém gymnáziu. Poté byl zvolen neratovickým místostarostou. V roce 2008 odešel do důchodu. Žije v Neratovicích.