The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Anna Novotná (* 1924)

• narozena 15. června 1924 v Piešťanech

• otec Čech, matka Slovenka

• vystudovala měšťanku v Piešťanech

• roku 1938 se rodina přestěhovala do Čech, žili ve Zlíně

• v letech 1944 – 1945 nuceně nasazena v německém Zschopau a Nové Pace

• osvobození prožila ve Zlíně

• 1947 sňatek s Adolfem Novotným, vychovali tři děti

• většinu života pracovala v národním podniku Rudý říjen

Dospívání Anny Novotné ovlivnil začátek druhé světové války a vznik Slovenského státu. Mezi lidmi v Piešťanech, kde žili, bylo slyšet čím dál častěji „Češi peši do Prahy.“ S rodinou museli Slovensko opustit, nový domov našli ve Zlíně. V letech 1944 – 1945 byla nuceně nasazena v Zschopau v Německu a vzápětí v Nové Pace.

Se spolužáky jsme mávali prezidentu Masarykovi

Anna Novotná, roz. Vaňková, se narodila 15. června 1926 jako druhá ze tří dětí manželům Josefu a Heleně Vaňkovým. Maminka Helena, roz. Maráčková, zůstala s dětmi v domácnosti, přivydělávala si praním prádla pro lázeňské hosty. Otec, Josef Vaněk, se živil jako stolař, nejprve ve Vídni, poté přišel do Piešťan, kde se seznámil se svou budoucí manželkou. Rodina žila poklidným, skromným životem.

V roce 1930 začala Anna chodit do obecné školy v Piešťanech. Pamatuje si, že naproti škole stával stánek, kde se prodávaly melouny. Jako děti sladkosti téměř neznaly, peněz nebylo nazbyt. S kamarády doma řekli, že potřebují šesták na sešit do školy, složili se a meloun si koupili. Se sourozenci pomáhali matce, která si přivydělávala praním prádla. Chodili k lázeňským hostům pro prádlo a vyprané jej pak nosili zpět. Vodu na praní museli nosit z potoka Dubovce, který protékal u jejich domu.

Mezi dětské vzpomínky patří i návštěva prezidenta Masaryka v Piešťanech. „Vím, že jsme se školou stáli na chodníku v řadách a mávali mu,“ vypráví. Dle dostupných pramenů to mohlo být mezi lety 1934 – 1936, kdy zde probíhaly Letecké dny na piešťanském letišti na počest M. R. Štefánika, dochovaly se fotografie, na nichž je Masaryk přítomen.

Češi peši do Prahy

Koncem třicátých let sílil na Slovensku autonomismus, prosazovaný nejen Slovenskou l’udovou stranou pod vedením Andreje Hlinky. Kromě sociálních demokratů se k němu začaly postupně přiklánět i ostatní politická uskupení. Po podpisu Mnichovské dohody v září 1938 vyhlásili Slováci 6. října 1938 autonomii zveřejněním Žilinské dohody. Název republiky byl změněn na Česko – Slovensko. Slovensko se stalo autonomní zemí s vládou Hlinkovy slovenské l’udové strany, razící výrazně nacionalistickou politiku. Existovala do 14. března 1939, kdy její sněm vyhlásil samostatný Slovenský štát.

Protičeské nálady propukly naplno a převážná část českého obyvatelstva byla nucena území Slovenska opustit. Rodina Vaňkových ze Slovenska odešla roku 1938. Útočiště našli nejprve u matčiny sestry a jejího manžela ve Zlíně na Padělkách, později se přestěhovali do podnájmu. Ve Zlíně Anna nastoupila také do prvního zaměstnání, nejprve pracovala v obchodě s látkami, kde byla i opravna prádla, pak šila boty u firmy Baťa.

Dvakrát nuceně nasazena

Od roku 1942 byli čeští občané nuceně odváděni na práci do Německa, kde měli lidé z okupovaných evropských zemí nahradit Němce, povolané na frontu. Na nucené práce byly povolány především ročníky 1920–1923, v roce 1944 byl vyčleněn celý ročník 1924, tedy i Anna.

V únoru 1944 byla nuceně nasazena na práci v Německu, pracovala v továrně v Zschopau. „Měla jsem štěstí, bylo to místo, kde se málo bombardovalo. Dle dostupných zdrojů mohlo jít o továrnu Auto Union AG, kde byl koncem listopadu 1944 zřízen i pobočný tábor koncentračního tábora Flossenburg. Byly zde drženy ženy židovského původu z Maďarska, Polska, Francie a Slovenska. Práce spočívala ve výrobě letadel a vozidel. Bydleli jsme v bývalé hospodě v Eschdorfu, ze které byl udělaný lágr, pamatuju si dvoulůžkové postele.“

Když se Anna v listopadu dozvěděla, že byl bombardován Zlín, podařilo se jim s dalšími děvčaty získat dovolenku do Mostu a společně odjely. Z Mostu se přemístily do Prahy, kde měla Anna příbuzné. Jeden ze známých jí přes svoji sestru, zdravotnici, sehnal potvrzení, že je nemocná, a mohla se tak zdržet celých deset dní. Poté se na nucené práce vrátila, za měsíc pak mohli odjet domů. Listopadové bombardování města v roce 1944 naštěstí nepostihlo nikoho z rodiny.

Zhruba po měsíci ji čekalo další pracovní nasazení, tentokrát v Nové Pace, kde vyráběla nějaký materiál pro letecký průmysl. Zůstala zde do dubna 1945. Když bylo jasné, že se válka blíží ke konci, znovu utekla domů. Nebyla zdaleka jediná. Cestovali vlakem. Jak sama podotkla, tenkrát měli štěstí, že si jich ve vlaku nikdo nevšímal. Osvobození prožívala už s rodinou.

Poslední dny války trávila s rodinou ve sklepním krytu. Pamatuje si, jak bombardování utichlo a vyšla ven. Odvážila se až k sokolovně. Bylo po všem, válka skončila. Zlín byl osvobozen 2. května 1945 vojsky Rudé armády, rumunskými jednotkami a vojáky 1. československého armádního sboru, za podpory 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Lidé prožívali radost a euforii.

Roku 1946 se konaly první svobodné volby, v nichž zvítězili komunisté. Otec Anny byl členem sociální demokracie, později sloučené s KSČ. Anna Novotná vzpomíná, že dokud to šlo, volil tatínek sociální demokraty.

Němce brzy vystřídali komunisté

V roce 1947 se Anna provdala. Jejím vyvoleným byl Adolf Novotný, se kterým později měli tři děti. První se narodilo rok po svatbě. Téhož roku se dostali komunisté k moci.

Padesátá léta se odehrávala ve znamení politických procesů, režim upevňoval svou moc, mnoho lidí skončilo ve vězení. Probíhaly procesy s Miladou Horákovou, Rudolfem Slánským a dalšími, patřičně rozmazávané v tisku a propagované v rozhlase. Tuto dobu si Anna Novotná příliš nevybavuje. Více si vzpomíná na smrt Jana Masaryka. Ministr zahraničních věcí byl nad ránem 10. března 1948 nalezen mrtev pod oknem koupelny svého bytu v Černínském paláci, ve směru do nádvoří. Vzpomíná, že už tehdy mezi lidmi panovalo přesvědčení, že byl Masaryk zabit komunisty.

Roku 1954 začala pracovat v n. p. Rudý říjen, kde se vyráběly pneumatiky. Setrvala zde až do roku 1988, kdy odešla do důchodu. V rámci podniku působila v závodním výboru a dostala i nabídku ke vstupu do KSČ, kterou bez dlouhého přemýšlení odmítla. Ve straně byl její manžel. V době, kdy se seznámili, pracoval ve strojírnách ve skladu, později ve firmě Baťa. Pak se rozhodl vystudovat sportovní školu. Rodinu po tuto dobu živila pouze Anna Novotná, měli malé děti, se kterými jim pomáhali rodiče. Manžel dojížděl ze studií v Praze na víkendy. Tehdy ji podpořil i bratr Pavel, se kterým měli celý život hezký vztah.

O politiku jsem se nestarala

Invaze vojsk Varšavské smlouvy roku 1968 Annu Novotnou vyděsila, k ničemu se raději nevyjadřovala, bála se, zda nebude znovu válka. Výraznější vzpomínky na dění v Gottwaldově v těchto dnech nemá.

Sovětská vojska dorazila do Gottwaldova 22. srpna v noci. Velitelé žádali po členech předsednictva OV KSČ prostory pro rozmístění svých jednotek. 23. srpna se Gottwaldov připojil k všeobecné stávce proti okupantům v trvání jedné hodiny. Ve městě se objevily protisovětské nápisy, lidé obraceli a přepisovali směrovky. Důležitou roli sehrál v těchto dnech i gottwaldovský rozhlas. Technikům se za pomoci spojařů podařilo navázat kontakt s vysílačem Topolná. Před 11 hodinou dopoledne bylo vysílání okresního studia slyšitelné po celé republice i v zahraničí. Psal o něm i zahraniční tisk. Kvůli utajení se studio několikrát stěhovalo a vysílalo v provizorních podmínkách.

Do sametové revoluce žila hlavně rodinou a prací. O politiku se nestarala. Co se jí nemile dotklo, bylo rozdělení Československa roku 1993. Přesto, že Slovensko s rodiči musela jako čtrnáctiletá opustit po vzniku Slovenského státu, příbuzní z matčiny strany zde zůstali a se Slovenskem se cítila spjata. S rodinou sem jezdili na návštěvy.

Po odchodu do důchodu ještě nějakou dobu pracovala brigádně v bývalém zaměstnání na zkrácený úvazek. Manžel zemřel roku 1997, prožili spolu padesát let. V roce 2022, v době natáčení, žila ve Zlíně.

 

https://zlinsky.denik.cz/zpravy_region/srpnove-dny-1968-ve-zline.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zschopau