The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Václav Obadálek (* 1961)

• narozen 20. července 1961 v Praze

• vystudoval Střední průmyslovou školu jaderné techniky a obor Ekonomika a řízení na ČVUT

• během vojenské služby pracoval jako programátor

• v oboru informačních technologií působí dodnes

• Václav Obadálek starší krátce po válce vstoupil do Československé strany lidové a angažoval se v politickém dění

• v letech 1947–1948 zastával post tajemníka Československé strany lidové

• sledoval činnost vyšetřovacích komisí, které se snažily objasnit zločiny proti lidskosti spáchané na konci války a krátce po ní

• 1948 odsouzen v procesu s Miroslavem Chocem

• v letech 1948–1960 z politických důvodů vězněn

• 1956 se v zastoupení oženil s Janou Dobíhalovou, řádný církevní obřad se konal roku 1960

Kdyby si Václav Obadálek starší splnil svůj dětský sen, jeho syn Václav (nar. 20. července 1961 v Praze) by pravděpodobně nikdy nepřišel na svět: zatímco jeho vrstevníci se chtěli stát policisty nebo popeláři, on se rozhodl pro kněžskou dráhu; po dokončení prvního stupně arcibiskupského gymnázia však změnil plány a během německé okupace pokračoval na obchodní akademii. Na podzim roku 1945 začal Václav Obadálek starší učit na technické škole, ale mnohem víc než pedagogika jej zajímala politika: záhy vstoupil do Československé strany lidové a pravidelně se účastnil schůzí své vlastní partaje i jiných uskupení. V roce 1946, krátce před nástupem na vojnu, mu bylo nabídnuto místo tajemníka poslaneckého klubu; Václav Obadálek souhlasil a namísto vojenské služby od 1. ledna 1947 pracoval v Praze.

Poslaneckým tajemníkem v nejisté době

Ve své funkci se Václav Obadálek starší seznámil mimo jiné s činností vyšetřovacích komisí, které se snažily objasnit zločiny proti lidskosti spáchané na konci druhé světové války a krátce po ní. Vyšetřování se vztahovalo zejména na masakry německého obyvatelstva, ale mimo jiné i na případ mladého partyzána, kterého ostatní odbojáři ubodali za to, že usnul na hlídce.

Přestože nový lidovecký tajemník musel zvládnout velké množství práce, našel si čas i na hraní amatérského divadla. A právě na zkouškách ochotníků se seznámil s Janou Dobíhalovou, svou budoucí ženou.

Jak politická atmosféra třetí republiky houstla a schylovalo se k puči, nekomunističtí politici se čím dál více strachovali o svou bezpečnost – a následky pocítil i Václav Obadálek. „Poslanci, kteří vyšetřovali zločiny na německém obyvatelstvu, v té době už věděli, že budou nepohodlní, že podobné věci se zametou pod koberec,“ líčí tajemníkův syn. „Tak přemýšleli, jak ochránit svůj život a rodiny. I pan doktor Bunža, kterému otec dělal osobního sekretáře, byl několikrát vyzván, aby emigroval. Řešil to tak, že se nevracel domů, přespával na více místech a do parlamentu chodil po různých trasách. Tatínek dělal spojku mezi ním a jeho rodinou: když zavolal on nebo jeho manželka, vyřídil, co bylo třeba.“

Doživotní trest za smyšlená obvinění

V dubnu 1948 Bohumír Bunža odešel do zahraničí a již dva měsíce nato jeho sekretáře zatkla Státní bezpečnost. Václav Obadálek byl souzen v procesu s Miroslavem Chocem a ve svých dvaadvaceti letech dostal trest doživotního vězení, aniž si uvědomoval, čím se provinil. „Tatínek a jeho spoluvězni se v kriminále snažili pochopit, proč je komunisti zavřeli, a tak studovali marxismus-leninismus. Byla tam spousta vzdělaných lidí – kněží, právníci, lékaři – a běžně se konaly přednášky a semináře. Mám čtyřstránkový dopis z roku 1956, ve kterém otec svému nejstaršímu bratrovi popisuje ekonomický a filozofický základ komunistického materialismu a vysvětluje, proč to nemůže fungovat a nefunguje.“

Fingované zásnuby a svatba v zastoupení

Během svého věznění Václav Obadálek vystřídal věznice po celém Československu a třetinu trestu si odpykal v uranových dolech. Během celých těch dvanácti let pro něj byla jedinou spojkou s vnějším světem Jana Dobíhalová, známá z ochotnického spolku, která mu nosila čisté prádlo, dopisy a věci na přilepšenou. Její návštěvy Václavu Obadálkovi pomohly překonat příkoří a dočkat se amnestie v roce 1960.

Aby Jana Dobíhalová k vězni získala lepší přístup, tvrdila strážným, že je jeho snoubenkou; rodina zatčeného o ní po jisté době začala mluvit dokonce jako o jeho ženě. „V té době mamince asi začínalo být jasné, že nemůže Vaškovi říct: ,Mě to už nebaví, jsi v kriminále osm let, já chci taky žít,‘“ domýšlí se Václav Obadálek mladší. „V roce 1948, kdy se s tatínkem poznali, měla nápadníka z Domažlic, který tento stav několik let vydržel, ale pak za ní přijel, setkal se s ní před obchodem jejích rodičů a řekl jí: ,Jano, já bych si tě chtěl vzít, půjdeme za tvými rodiči a já je požádám o tvou ruku.‘ Ale ona mu odpověděla, že to nejde, a rozešla se s ním.“

Jana Dobíhalová a Václav Obadálek se nemohli vzít ve vězení, a tak se první svatba konala v roce 1956: na Staroměstské radnici v Praze pamětníkova otce zastoupil jeho starší bratr Vojtěch; po jeho propuštění se slavil druhý, církevní obřad ve zlíchovském kostele. Jana Dobíhalová tak svůj život poněkud paradoxně spojila s člověkem, kterého si za muže nevybrala; cítila však za Václava Obadálka odpovědnost a nechtěla jej opustit – tím spíš, že po návratu z vězení byl těžce nemocný.

Roku 1961 se páru narodil syn Václav, kterého komunistický režim postihl rovněž, naštěstí však zdaleka ne v takové míře jako jeho rodiče: z rozhodnutí úřadů mohl mladý Václav jít pouze na jednu střední školu, konkrétně Střední průmyslovou školu jaderné techniky. Václav Obadálek mladší poté vystudoval obor Ekonomika a řízení na ČVUT. Během vojenské služby byl několikrát přeřazen a tři čtvrtě roku pracoval jako programátor na aplikacích pro pozemní přesuny vojsk. Tato zkušenost se později ukázala jako klíčová: v oboru informačních technologií Václav Obadálek mladší zůstal a programováním se živí dodnes.