JUDr. Jan Opletal

„Naběhli příslušníci Lidových milicí s napřaženými samopaly a tehdy jsem jasně usoudil – tady je konec srandy. A tak po levé straně, co byly Aerolinky, jsem šel přitisknutý, co jsem si pamatoval z válečných filmů, kolem těch výkladů a vždycky jsem zapadnul do vchodu. A takhle jsem šel až na roh toho domu na levé straně Revoluční, rohu s Dlouhou. Přede mnou šli asi taky tři lidi, kteří tohle dělali, a měl jsem štěstí, že jsem šel za nimi, protože jeden z těch příslušníků policie najednou vyskočil a ze vzdálenosti snad pěti nebo deseti centimetrů tomu jednomu z těch dvou mužů nastříkal slzný sprej do očí. Ten šel okamžitě k zemi, ty ostatní dva taky napadli a já jsem tedy, musím říct, že když se šlo proti těm nataženým samopalům – asi nataženým, nevím – proti těm milicionářům, proti té rojnici, dařilo se mi jít a potom jsem se dostal domů, na Hanspaulku.“

„Mého otce ten velitel Prostějova, i přes krutá mučení, neprozradil. Takže díky tomu se můj táta zatčení Obrany národa vyhnul, protože záznam o tom nikde nebyl. On potom pracoval ve Vyškově na okresním úřadě a oni měli na starosti distribuci potravinových lístků. Oni ty potravinové lístky šidili a ty vyšizené potravinové lístky předávali pak těm kolegům, vojákům a jiným zatčeným. Prostě veliký problém, protože samozřejmě se dělala kontrola a počítalo se, kolik kde bylo lístků v pravidelných kontrolách. Ale oni to dělali z toho důvodu, že věděli, že jak se to psalo na té kalkulačce, která byla mechanická, tak při zmáčknutí určité klapky, sice se k té sumě přičetlo určité množství, ale na pásku se nevytisklo. Takže oni potom, když dělali zpětnou kontrolu a odškrtávali si jednotlivé částky, tak samozřejmě jim to všechno vycházelo, ale navíc ta suma byla zvýšená přesně o to množství na chleba, na máslo, na všechny ty potraviny. A tak to asi tři roky šidili, nebo dva roky, nevím, šidili ty potravinové lístky a dávali je rodinám těch zatčených.“