„Ze začátku to bylo bezpečný. Čechům neubližovali a hlavně i přijížděli Němci na vesnici, vodka jestli je nebo máslo nebo vajíčka, to se tak shánělo. Protože oni... Bylo vidět, že ta armáda není tak valně zásobovaná potravinama, ty Němci. A hlavně, když byly svátky nějaký a oni měli dovoleno jet domů, do Německa, tak jezdili po těch českejch vesnicích, aby domu přivezli nějakou tu, to jídlo." "Jasně. Co se ale týče židovskýho obyvatelstva, ti asi na tom byli hůř?" "Židovský obyvatelstvo nahnali do ghetta, do takový chudý čtvrti." "V Lucku?" "V Lucku." "A jak se ta čtvrť jmenovala?" "To nemělo název. Říkali tomu ´Runduky.´ To byly postavený takový dřevěný budky, náměstíčko, jo, a do trojúhelníku postavený ty budky. No ale mezi tím byly i zděný budovy, že jo. Byla tam i lékárna za Poláků a to." "A to byla nejhorší čtvrť teda jako ve městě, jo?" "No, nejchudší, nejchudší." "Ale tam jako ty Židi před válkou nežili teda, tam žili až potom, když je tam nahnali?" "Tam žili... Ty chudý tam žili, v tý čtvrti, ale ne v těch boudách, ty tam měli jenom jako prodejny. Jako jsou tady ty stánky vietnamský, tak něco podobnýho. Jenže oni to měli krytý a zavřený skrz ty zimy a sníh." "A to mělo nějakej význam, to slovo ´Runduky.´ nebo...?" "No to bylo... Nevím, jestli to byl židovskej název nebo to byl ukrajinský název. No runduk, to bylo jako bouda, že jo." "Jo takhle. A jak to potom pokračovalo s těma Židama teda?" "Ty Židi, pokud nepadl Stalingrad, tak ty Židi jenom tam byli. Honili je na nucený práce, každej měl tady žlutý kolo zepředu i zezadu." "Jaké kolečko?" "Kolečko, jako žlutý kolečko." "Takže ne hvězdu jako u nás?" "Tady měli kolečko žlutý, což znamenalo, že je Žid. A mohli se projít městem..." "A měli to i na zádech?" "Na zádech na levý straně." "A to tam na tom měli něco napsáno?" "Ne, jenom to žlutý kolečko. To prostě byl symbol, že je to Žid. A když šel po městě a šel Němec a něco se mu nezdálo na tom Židovi, sundal pušku a do toho kolečka ho střelil. Bez jakéhokoliv... Když se mu nelíbil, tak ho zastřelil." "Takže to používali jako terč?" "Jako terč." "No a potom, když padl Stalingrad, tak jak se to změnilo?" "Když padl Stalingrad, tak prostě, já nevím kdo, Židi, Ukrajinci, Němci, Němci, který byli dezertéři, kopali jámy. To byly jámy pět metrů široký a sto metrů dlouhý, čtyři jámy vedle sebe. To bylo od nás tak necelý tři kilometry." "A na jakým místě se to kopalo?" "Polanka se to jmenovalo. A tam potom ty Židy začali navážet." "Když to bylo tři kilometry, to jste museli i něco občas vidět, ne?" "No my jsme slyšeli tu střelbu. Tam nikdo si netroufl. To dělali ve dne v noci a ukrajinská milice, ta mládež, ta se všechna přihlásila do německý armády. Takže některý dělali jako policajti, hlídali a některý byli v kasárnách, kde dělali výcvik jako vojáci. A ty pomáhali ty Židy svážet nákladníma autama. Ty museli, Židi museli mít hlavu dolů, vůbec nevěděli, kam je vezou, kdo zvedl hlavu, dostal pažbou. Když přijeli k jámám, svlíknout donaha, do jámy vlízt, položit se a oni každýho do hlavy stříleli.“
