Rostislav Osička

„Pak přijeli Rusáci, utkání se konalo, bylo to dobré, byl to sehraný sparring, a pak ti dva borci zmizeli. Ti Rusáci ale za mnou přišli, že ještě nedostali peníze. Vzali si ten šek a šli do banky. Přiběhli asi za hodinu zpátky, bledí, sinalí, zaťaté pěsti, mohli by rukama lámat skály. Ta směnka byla napsaná na 999 tisíc, tedy milion korun, a nebyla krytá. Chtěli po mně, abych jim ty peníze dal. Já jsem říkal své tehdejší ženě – co teď? Prodáme auto, máme favorita, to je za pár korun, něco si půjčíme, něco někde vyhrabeme... Takhle jsem přemýšlel. Byli ubytovaní v hotelu Evropa, kde pořád čekali, co se bude dít, a nechtěli odjet. Nakonec to ale zabalili, zdejchli se a zmizeli a od té doby už jsem je nikdy neviděl a nic o nich neslyšel.“

„Jednou jsem byl osloven, když jsem byl v roce 1974 ve Vídni na komunistickém manifestu, kde jsem v Prátru boxoval venku. Zpíval tam i Karel Gott. My jsme tam boxovali, byla tam cimbálová kapela a rozšafní šohaji. Oslovila mě tam jedna slovenská rodina, nějaký pan Jáno Gala. Měli děti, mně bylo osmnáct let, a prý jestli bych tam nezůstal. Viděli, že jsem talentovaný a prý že by se o mě starali a mohl bych tam provozovat profesionální box. Já o tom ale vůbec neuvažoval. Měl jsem doma rodinu, kamarády a nějaké peníze mi vůbec nic neříkaly. Byla to tedy taková nabídka od nich, ale já nechtěl.“

„Přišla revoluce a já jsem měl první privátní školu boxu v republice. Hned jsem to rozjel a namotali se na mě takoví dva kovbojové a že by chtěli dělat velké zápasy v Lucerně. Chtěli ode mě pomoct. Abych jim dal know-how a zaštítil to svým jménem, oni na to měli mít prachy. Žádné prachy ale neměli. Jenom si na to hráli. Pozvali sem desítku ruských boxerů včetně olympijského vítěze Janovského. Byli to ale podvodníci. Byli to sice boxeři, ale dělali to za prachy. Byl tedy domluvený sparring. Říkám těm dvěma klukům, jestli na to mají peníze, a prý že mají. Můj kamarád, který měl řeznictví a byl bývalý vzpěrač, mi dal dvě stě tisíc, a to tehdy bylo hodně peněz. Dal jsem jim to bez potvrzení, oni to shrábli, nakoupili si pěkná saka, jezdili si v šest set třináctkách, měli svého řidiče. No, nalítnul jsem jim jako idiot.“