Petr Ouda

"Jsem byl právě tam nahoře tři měsíce s těma kriplama, s tuberákama. Tam jsem dělal jako takového barákového, vozil jsem je k doktorovi a takové věci. No a pak přišli na to, že asi nejsem tolik nemocný, tak mě dali dolů na ten pracovní tábor. Tam byl Kovošrot a byla tam Škodovka Ostrov nad Ohří. Tam vyráběli trolejbusy. A tak mě dali na Kovošrot dělat. Úplně jak to ukazujou všude, prostě neskutečný. Hromada šrotu a mně dali dělat, jak jsou elektroměry na proud, tak se rozebíraly na železné, měděné, hliníkové šroubečky. A jedenáct kilo byla norma denně. Těch šroubečků. Mně přivezl kolečko, vysypal to tam. Jsem říkal: 'Hmm.' A on mi říkal: 'To ještě ti přivezu aspoň čtyři kolečka.' To se nedalo stihnout, ta norma prostě. Nedalo. No naštěstí jsem tam měl zase kamaráda, kriminálníka sice, ale z Teplic, který tam dělal nějakého toho šéfa. Tak mi to vždycky nějak doplnil, abych měl tu normu, jinak bych šel do díry."

"Stala se tam taková jedna věc. Jsem tam měl jednoho kamaráda, a když jsme šli z práce, tak mu tam policajt něco říkal. A on jenom – jsme měli ty batohy takový – a on tím batohem se takhle ohnal po něm. Po tom policajtovi. Okamžitě ho sebrali, dali ho do díry. No a druhý den vyšlo, že prý se oběsil na korekci. A vím, že se neoběsil. Oni ho zabili. No... Prostě ze dne na den neexistuje. Ohnal se a bylo po něm. Takže na to se muselo dávat bacha tam. Kecy jo, ale ohánět se..."