Miroslav Pacák

* 1940

  • „A v roce 1969 se dělaly prověrky. Samozřejmě prověřovali i mě. A pamatuju si z toho, utkvělo mi to v paměti, že proti mně seděli u takového dlouhého stolu tři bafuňáři, a já tady, jako teďka dneska v křesle. Díval jsem se na ně a sluníčko mi svítilo do tváře. A oni mi furt dávali nějaký otázky a já jsem krčil rameny a neodpovídal jsem jim. A říkal jsem si ‚Pasol Jano tri voly u hája‘, a to mě prostě drželo nad vodou. A oni nakonec říkali: ‚No, pane Pacák, moc jste nám k tomu neřekl.‘ A já říkám: ‚Politika je špinavost.‘ A to bylo všechno, co jsem řekl. ‚Tak vám děkujeme.‘ A tím pádem to šlo až k vyloučení z práce.“

  • „Jo, padesátej třetí rok si pamatuju dodnes. Najednou u nás máti nadávala tátovi a říkala: ‚Ty blázne jeden starej, co děláš? Vždyť nebudeme mít žádný peníze!‘ Koupil mouku, lednici, tenkrát jenom lednici, žádný mrazáky nefungovaly. Koupil stromky do celý zahrady, poněvadž jsme k tomu měli velkou zahradu. Mně koupil loutkový divadlo. Koupil filmovací přístroj, mám dojem, že se tomu říkalo osmička. Asi měl dost peněz, mě tenkrát peníze samozřejmě nezajímaly. Máti mu nadávala a on říkal: Mlč, mlč mlč!' Zápotocký týden předtím vyhlašoval, že žádná měnová reforma nebude a, v sobotu šmitec. – On tu tušil? – Musel to vědět! Vždyť říkám, ten týden utratil desítky tisíc korun.“

  • „Rok 1948 byl bič na všechny, kdo měli nějakou živnost nebo se o něco starali. Všechno jim sebrali, jako i nám. Všechno šlo tenkrát pod národní správu, to si pamatuji. Už to nikomu nepatřilo. Kdy to bylo, nevím, ale vím, že najednou přišli estébáci, kožený dlouhý kabáty, začali všechno rozhazovat. Zabásli tátu, asi tři dny ho drželi. Sebrali mu auto. Pak ho zase pustili a všechno jelo dál, ale ten krám už neměli. Prostě jim to, psst, a nazdar.“

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 12.01.2024

    (audio)
    duration: 01:56:42
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Po okupaci se přestal holit. Za normalizace nacházel svobodu v sauně

Rodina pamětníka, pravděpodobně v roce 1970. Syn Ivan, narozený 1964, a dcera Soňa, narozena 1970
Rodina pamětníka, pravděpodobně v roce 1970. Syn Ivan, narozený 1964, a dcera Soňa, narozena 1970
photo: Archiv pamětníka

Miroslav Pacák se narodil 29. listopadu 1940 v Bílých Poličanech u Dvora Králové. Jeho rodiče, Antonín Pacák a Anežka, za svobodna Vernerová, v malé obci provozovali konzum. V obchodu pokračovali i po roce 1945, kdy se Pacákovi přestěhovali do Lánova u Vrchlabí. V novém domově ale až do odsunu ještě žili dva Němci, kteří se o pamětníka starali. Jejich následný odchod obrečel. Po roce 1948 rodiče o živnost přišli. Otec poté pracoval jako dělník. V roce 1956 začal pamětník studovat Vysokou školu strojní v Liberci, promoval roku 1962. Na univerzitě se seznámil se svou ženou Soňou Čechovou, jež se narodila ve Slovinsku, a roku 1963 se vzali. Od roku 1964 pracoval v závodu Energomontáže v Liberci. V roce 1969 však jako ředitel oddělení odbytu neprošel prověrkami, byl suspendován a v roce 1971 ho z podniku vyhodili. Poté pracoval v JZD ve Zlaté Olešnici v přidružené výrobě. Po srpnu 1968 se na protest proti okupaci přestal holit. Vousy shodil až v červnu 1991 s odchodem posledního ruského vojáka. V roce 1976 se stal členem Saunaklubu, který považoval za ostrov svobody. Věnoval se i ploché dráze, jeho syn závodil. Po sametové revoluci tři dekády podnikal. Má dvě děti. V roce 2024 žil v Liberci.