Kamil Pešťák

* 1967

  • „Ten folk byl vždycky provázaný s undergroundem přes takové osobnosti, jako byl Vláďa Merta, samozřejmě někteří nemohli vystupovat, jako třeba Třešnák, ale tady na Portě třeba vystoupil Merta. Vím, že to bylo neskutečné, fakt skvělé, já jsem tam byl, tam bylo nějakých dvacet tisíc lidí. Občas se tam objevili nebo se tam dostali lidi, kteří se angažovali v disentu. Na té Portě byly skvělé ty večírky, ty session, na ty jsem chodil. To byl neoficiální program vzadu na výstavišti, jak byly ty koliby a to zázemí. Bylo to jen pro muzikanty a dalo se tam dostat načerno přes organizátory. Hrálo se tam až do rána, muzikanti tam mezi sebou fungovali, jamovali, pro mě to bylo asi nejlepší.“

  • „Ten koncert toho Suříku na Roudné, to bylo v roce 1987 v takovém sále v patře na Roudné. Já jsme tam tehdy vzal ještě svou kamarádku, která studovala tady v Plzni na gymplu. Byli tam všichni ti Plzeňští, asi sto lidí. Teď ten barák po začátku koncertu obklíčili, tam bylo asi deset policejních aut, uniformovaní, byli tam i tajní, všichni, obrovská akce. Zavřeli nás tam, prostě to obšancovali, celá Roudná byla plná fízlů, a pak nás po jednom – nenechali nikoho jít na záchod, holky tam nechali, byli jsme tam dlouhou dobu – teď tam postavili ty hlídky a po jednom nás pouštěli ven. Legitimovali nás a některé lidi odvezli, bylo to z dnešního pohledu šílené, nepochopitelné. Pak nás volali na ty výslechy. Já jsem byl tady na nábřeží v tom novém baráku, nahoře měli služebnu, a teď mi ukazovali fotky kamarádů, jestli je znám. Oni stejně všechno věděli, fotili si nás, natáčeli, ale mě vydírali, tu moji kamarádku z toho gymplu – ta se hlásila na vejšku – mi ukazovali na fotce, jestli ji znám, že jí nedají doporučení na tu školu.“

  • „Jedna ta akce probíhala v Dýšině, tam jsme hráli s kapelou Po čtyřech, hrála tam taky Znouzecnost a Kuličkový ložisko. My jsme odehráli ten tajný koncert v nějaké hospodě a šli jsme v noci pěšky domů s Petrem Hrabákem. Šli jsme někde tam před Doubravkou přes vesnici a dostali jsme chuť na pivo. Tam se svítilo v nějaké hospodě na hřišti, šli jsme tam s těmi kytárkami, ty vlasy dlouhé, že tam zkusíme zajít. V té době byly zavíračky v deset a tam se svítilo. Já, že tam půjdu dobrovolně, jestli by nám to pivo neudělali. Ta paní hospodská na mě dost sprostě vyjela, mě se to dost dotklo, protože jsem tam přišel s prosíkem. Tak jsem ji poslal do pr… a celý sál se na nás vrhnul, zbili nás jako koně, já mám od té doby nos nakřivo.“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 31.08.2023

    (audio)
    duration: 02:11:13
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Kdo nechtěl absolvovat trapné přehrávky, musel koncertovat tajně

Kamil Pešťák, 1969
Kamil Pešťák, 1969
photo: Archiv pamětníka

Kamil Pešťák se narodil 5. srpna roku 1967 v Plzni. Dětství trávil na Šumavě, kde jeho otec sloužil u horské služby. Po základní škole se vyučil opravářem výtahů v Průmyslovém podniku a začal se věnovat muzice. S podobně smýšlejícími mladými lidmi hrál na neoficiálních koncertech, protože nechtěl absolvovat povinné přehrávky před ideologickými komisemi. Vzpomíná na to, jak se příslušníci bezpečnostních složek, ale i běžní lidé, chovali k takzvaným máničkám. Jako nejbrutálnější líčí zásah policie na tajném koncertě kapely The Suřík v Plzni na Roudné. Na jaře roku 1989 se vrátil Kamil Pešťák z vojny a ironií osudu se stal jako plavčík zaměstnancem sportovního klubu Rudá hvězda, ten totiž spravoval bazén Na Lopatárně. Během sametové revoluce s partou přátel obcházel plzeňské podniky a přesvědčoval dělníky, aby se přidali ke stávce. Po revoluci se naplno věnoval cestování, sportu a muzice, pomáhal třeba se založením legendárního hudebního klubu Pod Lampou. Po začátku nového milénia začal psát knihy s horolezeckou a šumavskou tematikou.