Kamil Pešťák

„Ten koncert toho Suříku na Roudné, to bylo v roce 1987 v takovém sále v patře na Roudné. Já jsme tam tehdy vzal ještě svou kamarádku, která studovala tady v Plzni na gymplu. Byli tam všichni ti Plzeňští, asi sto lidí. Teď ten barák po začátku koncertu obklíčili, tam bylo asi deset policejních aut, uniformovaní, byli tam i tajní, všichni, obrovská akce. Zavřeli nás tam, prostě to obšancovali, celá Roudná byla plná fízlů, a pak nás po jednom – nenechali nikoho jít na záchod, holky tam nechali, byli jsme tam dlouhou dobu – teď tam postavili ty hlídky a po jednom nás pouštěli ven. Legitimovali nás a některé lidi odvezli, bylo to z dnešního pohledu šílené, nepochopitelné. Pak nás volali na ty výslechy. Já jsem byl tady na nábřeží v tom novém baráku, nahoře měli služebnu, a teď mi ukazovali fotky kamarádů, jestli je znám. Oni stejně všechno věděli, fotili si nás, natáčeli, ale mě vydírali, tu moji kamarádku z toho gymplu – ta se hlásila na vejšku – mi ukazovali na fotce, jestli ji znám, že jí nedají doporučení na tu školu.“

„Jedna ta akce probíhala v Dýšině, tam jsme hráli s kapelou Po čtyřech, hrála tam taky Znouzecnost a Kuličkový ložisko. My jsme odehráli ten tajný koncert v nějaké hospodě a šli jsme v noci pěšky domů s Petrem Hrabákem. Šli jsme někde tam před Doubravkou přes vesnici a dostali jsme chuť na pivo. Tam se svítilo v nějaké hospodě na hřišti, šli jsme tam s těmi kytárkami, ty vlasy dlouhé, že tam zkusíme zajít. V té době byly zavíračky v deset a tam se svítilo. Já, že tam půjdu dobrovolně, jestli by nám to pivo neudělali. Ta paní hospodská na mě dost sprostě vyjela, mě se to dost dotklo, protože jsem tam přišel s prosíkem. Tak jsem ji poslal do pr… a celý sál se na nás vrhnul, zbili nás jako koně, já mám od té doby nos nakřivo.“