Jolanta Piątek

* 1959

  • „Takže to bylo doopravdy ohromující, protože davy se tlačily dovnitř, nevím, jestli Weksler [ředitel Teatru polského Jacek Weksler] nelitoval, později určitě ne, přičemž technici dohlížející na bezpečnost v divadle byli v šoku, Jakub nebyl schopen usměrnit ty folkaře. Davy se tam tlačily, všichni kouřili cigarety a v divadle se nesmí kouřit. Panoval tam opravdu neskutečný halas, ale ty davy, to oživení! Na všechny to udělalo velký dojem, i ta velká návštěvnost, hlavně na ty účinkující. Myslím, že Karel takové davy neočekával, ani takové přijetí. Byl opravdu šťastný.“

  • „To byly knížky ukryté u různých lidí, protože nemohly být na jednom místě, neboť tak by je mohl někdo najít a všechny zkonfiskovat. Výpůjční deníky byly na různých místech, pár knížek bylo tam, pár zase někde jinde, byly rozmístěné po různých lidech. Knihovna rostla po celá osmdesátá léta, protože těch [necenzurovaných] vydavatelství do roku 1980 bylo poměrně málo. Jednalo se o jednotlivé knížky, teprve začal vycházet Zapis, teprve to začalo nabírat tempo a velmi se to rozrostlo v období Solidarity. Před Solidaritou toho nebylo tolik, většinou to byly knížky z pařížské Kultury anebo z Londýna. Hodně to byly miniaturní knížky, i když i těch začalo přibývat po roce 1980. Miniaturní Kultury a další, i když nevím, jak tehdy, ale teď bych je nepřečetla ani s brýlemi, protože to byly miniaturní tisky, které vlastně mohly zkazit oči většině lidí, protože takové tisky bylo možné číst s velkým sebezapřením, ale některé knížky byly dostupné jen tak.“

  • „Za grafickou část byl zodpovědný Tadeusz Kuranda, čili on je autorem toho loga festivalu a všech tisků. Za knížky, které měl také prodávat, Remik Lenczyk, který měl antikvariát na Placu Uniwersyteském. Jarek [Broda] byl odpovědný za informace, tedy tiskovou kancelář. Igor Wójczyk za výstavy obrazů, Krzysztof Jakubczak za výstupy. Co tam ještě zůstalo... Za filmy si nepamatuji, kdo byl zodpovědný. O fotografie se staralo Dementi a natáčet to měli Aszka Czarniecka a Grzeszu Braun. Snad jsem všechny vyjmenovala, pokud si dobře pamatuji.“

  • Full recordings
  • 1

    Wroclaw, Centrum Historii Zajezdnia, 31.05.2023

    (audio)
    duration: 01:26:03
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Kryl nečekal ve Wroclawi davy Čechů ani takové přijetí. Byl šťastný

Jolanta Piątek ve Vídni, 80. léta
Jolanta Piątek ve Vídni, 80. léta
photo: archiv Jolanty Piątek

Narodila se 14. června 1959 v městě Bielawa v Dolním Slezsku, její rodiče patřili mezi Poláky, kteří po válce osídlili někdejší německé území. Po maturitě na gymnáziu v Dzierżoniówě studovala rok a půl politologii na Wroclawské univerzitě, v roce 1979 přestoupila na polonistiku a převzala od aktivistky Studentského výboru solidarity (SKS) Renaty Otolińské vedení jeho podzemní knihovny. Vedla ji i v době Karnevalu Solidarity, kdy knihovna fungovala oficiálně pod hlavičkou Nezávislého sdružení studentů (NZS), a po vyhlášení válečného stavu 13. prosince 1981 opět v utajení. V roce 1985 ukončila studium polonistiky a nastoupila do knihovny polonistiky, kde ukrývala zakázané knihy. V květnu 1989 se zapojila do přípravy mezinárodního semináře o střední Evropě a festivalu československé nezávislé kultury, které se konaly ve Wroclawi 3. až 5. listopadu 1989. Po pádu komunismu pracovala jako redaktorka publicistiky Radia Wroclaw. V letech 2001–2010 žila v Praze a své zkušenosti popsala v knize Obrazki z Czech. V letech 2016 a 2017 působila v pozici mluvčí těžařského koncernu KGHM Capital Group a v letech 2017 až 2019 byla ředitelkou Radia Wroclaw. V roce 2023 žila ve Wroclawi.