Viděl radistu Potůčka ze Silver A, jak utíká gestapu a kličkuje v rákosí
Josef Pinkava se narodil 5. listopadu 1927 na hornohradeckých Končinách, které jsou dnes součástí obce Zábrodí. Jeho otec byl sirotek z pastoušky a maminčin otec zemřel také v mládí. Mladá rodina žila velmi chudě. Situace byla nejhorší v době hospodářské krize. Otec, vyučený zedník, po práci do noci tkal, aby se rodina uživila. Před začátkem druhé světové války otce živila práce na stavbě protinacistického opevnění na Slavíkově. V roce 1942 se pamětník stal náhodným svědkem útěku radiotelegrafisty Jiřího Potůčka, který se ukrýval v Končinách před gestapem. Do konce války pracoval se skupinou přátel v lese a snažili se bojkotovat dodávky dřeva německé armádě. Po válce odešel navzdory rodičům do Prahy, kde studoval grafiku, a začal se při studiu sám živit jako grafik. Nabral cenné pracovní zkušenosti a v roce 1956 se vrátil do rodného kraje. Zde se zasloužil o záchranu neprosperujících tiskáren v Novém Městě nad Metují a ve Velkém Šenově. Součástí tohoto úkolu bylo i narovnání česko-německých vztahů v tiskárně. V šedesátých letech navázal technologickou spolupráci s výtvarníkem Vojtěchem Kubaštou. Ve Velkém Šenově začal tisk slavných prostorových pohádek, které směřovaly hlavně na export do západních zemí. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa se celý závod aktivně podílel na tisku a distribuci protiokupačních letáků. Když v roce 1969 Josef Pinkava nepodepsal prohlášení, že souhlasí s vedoucí úlohou KSČ a vstupem vojsk, komunisté ho vyhodili z tiskárny a následně mu znemožnili pracovat v oboru. Díky známostem se živil příležitostnou grafickou prací. Jeho dvě děti, Kateřina a Ivan, se kvůli kádrovému profilu opakovaně nedostaly na vysokou školu. Po sametové revoluci těžce nesl zprivatizování tiskáren. Nadále se věnoval grafice, vlastní výtvarné tvorbě, organizoval řadu beneficí pro potřebné a vydával knihy o rodném kraji. V roce 2023 žil s manželkou Marií v Červeném Kostelci.