„Anebo, co si pamatuju, že se sháněly ty různé samizdatové knížky. Nebo když to někdo přivezl, tak že jsme taky něco přepisovali. A těma průklepákáma, nebo ornik byl, jo, že jsme si to takhle půjčovali a četli různé věci. Toho Kunderu zrovna. Nesnesitelná lehkost bytí. To jsme měli doma a to jsem tenkrát přečetla.“
„A hned v roce 49, bylo to prý v noci, kdy přijelo černé auto se Státní bezpečností a udělali velké vzrušení v rodině a dědečka odvezli. To potom byl velký zlom. To musel být pro celou rodinu hodně velký šok, když ani netušili, proč dědečka odvezli nebo jaký důvod k tomu měli.“
„Potom jak bydleli na Rašínově nábřeží, tak v podstatě vedle koncem války padly bomby. Tam spadly Emauzy a přímo barák vedle nich. A to si můj otec pamatoval, jak utíkali s matkou a s těma malejma do krytu a že to nebylo nic příjemného. Měli vymlácená okna a tak. A pak ještě další po válce, co si otec pamatoval – povstání pražské, že stavěli barikády, a potom jak přijely tanky, sovětské v té době, tak jak jim mávají děcka na nábřeží. Mám i fotku, jak mávaly děcka na nábřeží osvoboditelům.“
Oldřiška Podracká se narodila 5. srpna 1964 v Brně jako mladší ze dvou sester do rodiny, kde dědeček z otcovy strany, Jan Podracký st., byl ve vykonstruovaném procesu v roce 1950 nespravedlivě odsouzen k trestu odnětí svobody v délce dvaceti čtyř let. Byl souzen se skupinou Andělína Šulíka. Jan Podracký st. byl nakonec propuštěn na svobodu po deseti letech odpykání trestu. Během výslechů zažil Jan Podracký st. fyzické i psychické násilí, které on sám popisuje v žádosti o povolení obnovy řízení Krajskému soudu v Brně z března roku 1968. Oldřiška Podracká však vyrůstala už v trošku jiných poměrech, než zažili její prarodiče. Normalizace 70. let se rodiny, která nebyla nikterak politicky angažovaná, nedotkla. Díky známostem se Oldřiška Podracká i její starší sestra dostaly na gymnázium a později i na vysoké školy. Oldřiška Podracká se aktivně účastnila událostí sametové revoluce, zejména v Českých Budějovicích, kde tehdy pracovala. Změna poměrů přinesla po roce 1990 i rehabilitaci jejího dědečka, které se Jan Podracký st. už bohužel nedožil. Oldřiška Podracká pracovala takřka celý život v jedné organizaci a v roce 2023 žila v Brně.
