Josef Pokorný

„Komunistická strana byla úžasně schopnou organizátorkou. Každé město hned rozdělili na úseky. Každý úsek měl důvěrníka. Z organizačního hlediska to byl výborný tah. Lidé z naší církve pronajali dům v pohraničí a já jsem měl po kratičkou dobu svého působení úkol obcházet partaje. Díky tomu jsem se dostal do styku se všemi lidmi a oni ke mně zaujali velmi vstřícný vztah. Spřátelili se se mnou. Dokonce tam byl jeden komunista a ten mě vnímal jako člověka, jenž je loajální ke komunismu a zároveň věřící. Neměl představu, jaký to je rozpor. Byl to dobromyslný člověk. Vznikla komise, která musela všechny lidi obejít, kontrolovat a zjišťovat, co kdo je a jak smýšlí. Předsedou komise pro náš okrsek se stal právě tento člověk. A tak se stalo – dnes to vyprávím pomalu jako humor, ovšem tenkrát jsem to tak nepociťoval – že ke mně přišla komise. Můj známý byl zapisovatel a měl ještě kolegu. Vždycky chodili dva. Ten druhý měl zřejmě zaměřeno, že musí vysondovat, co jsem zač. Bylo vidět, že ho dráždím, protože předpokládal, že ten, kdo souhlasí s režimem, je ve straně. Já jsem ve straně nebyl. Můj známý - zapisovatel povídá: ‚Pan Pokorný souhlasí se vším, jen je věřící.‘ Ten druhý si ale nedal říct a povídá: ‚A proč nejste ve straně?‘ Já jsem v ten moment přišel na odpověď. Kdybych o tom předem přemýšlel, tak bych ji nevymyslel. Pověděl jsem mu: ‚Podívejte se, já nemůžu se vším úplně souhlasit.‘ ‚A s čím?‘ ‚Například s tím, že člověk je z opice.‘ Byl úplně vedle, nevěděl, co na to má odpovědět. Povídá zapisovateli: ‚Tak to tam zapiš.‘ Zapisovatel byl při smyslech a říká: ‚Ne, tohle tam psát nemůžeme.‘ Pak jsem to formuloval takto: ‚Můj světový názor je biblický, a proto nemohu být organizován.‘ To tam napsali. Slyšel jsem, že potom proběhlo sezení, kde se projednával můj případ. Hovořili o tom, že nejsem straník, a kdosi tam vystoupil a řekl: ‚Soudruzi, pamatujte, že máme Národní frontu a tam jsou také nekomunisté.‘ Díky tomu jsem prošel.“