Žofie Popovičová

* 1923  †︎ 2019

  • „U tý Dukly, to bylo něco moc strašnýho. Takový mladý… Byl z Volyně… To bylo Rusko, Ukrajina, všechno bylo smíchaný. A pěknej chlapec takovej, dávala jsem mu čaj čajovou lžičkou. ‚Sestřičko, já nechcu umřít.‘ Já na něj: ‚Né, pijte čaj.‘ A za chvilku mě stisknul za ruky a konec. Tak to šlo, z jednoho pokoje do druhého. Tam u tý Dukly jsme toho všichni zažili moc strašnýho.“

  • „No tak, šly jsme do [Svobodovy] armády, na frontu. Přišly jsme na frontu. Tak jsme přišli na frontu, tam nás rozdělili podle zdravotních posudků. Já byla spojařka. Prostě rozdělili nás všechny. A potom jsem byla raněná a vrátila jsem se, ne ke spojařům, ale jako zdravotní sestra, dělala jsem i u úklidu, to bylo strašný, jak to tam chodilo.“

  • „Já byla v Novosibirsku. A dostala jsem se do továrny, šila jsem pro vojsko košile, bundy a kalhoty. Měla jsem dobrý stroj, skutečně dobře se mi šilo. A byl tam chlap. A byla tam jedna pěkná ženská se mnou. A mně se pokazila ta mašina, brečela jsem, a došla jsem do ocelárny a po rusku jsem prosila, že se mi mašina pokazila. A ona přišla, takhle mi poklepala, usmála se: ‚Ale bude to dobré.‘ A za tři dny nám dali svobodu. Takový sen! A osvobodili nás.“

  • Full recordings
  • 1

    Dolní Dunajovice, 18.06.2013

    (audio)
    duration: 01:21:59
    media recorded in project Soutěž Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Prosila jsem, aby mě vzali na frontu

Žofie Popovičová vpravo, Bánská Bystrice, červen 1945
Žofie Popovičová vpravo, Bánská Bystrice, červen 1945
photo: Archiv pamětnice

Žofie Popovičová se narodila 30. listopadu 1923 v Bukovci. V roce 1940 bez vědomí rodičů spolu s o sedm let starší sestrou Annou a několika přáteli přešli hranice se Sovětským svazem. Kousek od hranic byli zadrženi a po soudu, který je klasifikoval jako maďarské špiony byli posláni na Sibiř. Žofie a Anna byly tři roky vězněny v Novosibirsku. V roce 1943 byly propuštěny a přidaly se k prvnímu československému pluku Svobodovy armády. Žofie prodělala krátký vojenský výcvik a stala se spojařkou. Po zranění způsobeném výbuchem tankové pumy se stáhla do týla a Dukelskou operací už prošla jako zdravotnice. Po válce se vdala a s manželem provozovala hospodu. Narodila se jim dcera. Manžel  Ivan Popovič ale tragicky zahynul a Žofie, válečný invalida, zůstala na všechno sama. V roce 1951 jim komunisté znárodnili hospodu. Seznámila se s Fedorem Fosorem, který byl ale odsouzen za velezradu a kvůli kterému ji také sledovala a vyslýchala Státní bezpečnost. Když ho po pěti letech propustili, žili spolu v Dolních Dunajovicích dalších čtyřicet let. Žofie Popovičová zemřela v roce 2019.