The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.
If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)
Člověk má svůj osud vzít vážně
narozen 16. dubna 1960 v Brně
vyučil se tiskařem
roku 1976 poprvé získal přístup k samizdatovým materiálům
v prvních týdnech roku 1977 se seznámil s prohlášením Charty 77, dokument opsal a dál šířil
v březnu 1977 se zúčastnil pohřbu Jana Patočky
v průběhu roku 1977 se seznámil téměř se všemi předními chartisty, do Brna začal pašovat samizdatové publikace a za pomoci pražských intelektuálů v Brně organizoval neveřejné kulturní akce
v říjnu 1977 byl předvolán na svůj první výslech, navzdory nátlaku StB však dál pokračoval v disidentských aktivitách
4. května 1978 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k jedenácti měsícům vězení
od léta 1979 se aktivně podílel na činnosti VONSu a musel opět čelit silnému tlaku ze strany StB
během základní vojenské služby se stal terčem ostré šikany, po jedenácti měsících u armády byl zatčen a ve zmanipulovaném řízení odsouzen k osmnácti měsícům vězení
po propuštění opět navázal spolupráci s VONSem a znovu se stal terčem policejního pronásledování
v polovině 80. let inicioval obnovení vztahů českého disentu s polským hnutím Solidarność
v lednu 1987 byl zatčen a obviněn z podvracení republiky; proces byl nakonec pozastaven a Petr Pospíchal propuštěn na svobodu
v roce 1988 se zasloužil o vznik Východoevropské informační agentury a až do sametové revoluce pomáhal zajišťovat její fungování
do konce června 1990 byl členem nejužšího vedení Koordinačního centra Občanského fóra.
od září 1990 do července 1992 pracoval v Kanceláří prezidenta republiky na pozici zástupce ředitele sekce zahraniční politiky
od prosince 1992 do února 1998 byl historicky prvním velvyslancem České republiky Bulharsku
působil jako poradce ministra zahraničních věcí (2002–2003)
zasedal v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a od května 2003 do února 2006 byl jejím předsedou
v současné době předsedá Programové radě Česko-polského fóra, věnuje se poradenské činnosti a jako publicista spolupracuje s Deníkem Referendum i s jinými médii
Petr Pospíchal se narodil 16. března 1960 v Brně. Už na základní škole se prostřednictvím své rodiny seznámil se spřátelenými disidenty, se kterými velmi brzy začal spolupracovat a zabývat se politikou. Už od střední školy se množily střety s režimem, středoškolské studium na tiskaře nakonec ukončil i přes represe ze strany státní policie, ale jedině díky zásahům advokáta a soudu. Darem svého mládí, pohyblivosti a komunikativnosti se brzy stal jedním z lidí, kteří propojovali svou osobností disidentské hnutí v Brně a v Praze. Policejní moc měla z mladých lidí, kteří se přidávali k disidentům, oprávněné obavy, a tak jakmile dosáhl plnoletosti, znamenalo to pro mladého Petra Pospíchala skutečně tíživou iniciaci – několik týdnů nato byl uvězněn. Přestože, jak sám říká, ve vězení bylo mládí spíš nevýhodou, jeho odvaha se nejen neobrousila, ale po návratu se záhy plně zapojil do práce VONS. To na něj přivolalo další hrozby i útoky StB. Útoků bylo tolik, že byl Petr Pospíchal na krátké období nucen se ukrýt do psychiatrické léčebny, kde však narazil na další nebezpečí. Psychiatrická péče znamenala přijímat léky, kterým velmi silně nedůvěřoval. Později se mu podařilo spojit se s pomocí několika brněnských přátel se slavnými osobnostmi polského disentu a začala velmi čilá komunikace s Polskem, která nakonec vedla až k pověstnému setkání v Krkonoších. V roce 1981 nastoupil na vojnu, kde, jak sám popisuje, byla situace ještě horší: „Ti kluci tam byli všichni naštvaní a otrávení, že tam musí být, a tak si to kompenzovali na těch mladších. Ve vězení byli bachaři v práci – uspokojovalo je, když se s námi nemuseli zabývat.“ I na vojně byl však pro StB málo pod dozorem, a tak byl na počátku roku 1982 znovu zatčen a odsouzen na osmnáct měsíců za podvracení republiky. O tomto vězení mluví pamětník spíše smířlivě. Na Borech byl alespoň v blízkosti několika dalších disidentů a občas spolu měli možnost komunikovat. Na vzájemnou péči v těžkých podmínkách vzpomíná i s dojetím. Naposledy byl uvězněn v roce 1987. S pomocí bohatých domácích i zahraničních kampaní se však podařilo donutit režim k jeho propuštění. Na jaře 1988 založil s Petrem Uhlem VIA (Východočeskou informační agenturu), kde prožil také sametovou revoluci. Ta mu v první fázi přinesla řadu problémů, protože byl jedním z redaktorů, kteří vypustili do médií zprávu o smrti Martina Šmída. V situaci, v níž se VIA v té době nacházela, sice udělali pro ověření zprávy vše, co se dalo, ale přesto přijmout odpovědnost nebylo jednoduché. Po roce 1989 Petr Pospíchal pracoval jako velvyslanec v Bulharsku a byl dlouholetým členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Nyní pracuje jako podnikatel a specialista v oboru počítačových sítí.
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Stories of 20th Century
Witness story in project Memory of nations (in co-production with Czech television) (Magdalena Metličková)
Witness story in project Stories of 20th Century (Markéta Hrbková)