Ing. Jan Pospíšil

* 1944

  • „Podle toho, jak měl čas a náladu. Někdy jsme se bavili o našich dětech, to bylo zajímavé, ten náš nejmladší syn měl operace a zdravotní problémy a ten, který mě vyšetřoval, měl stejného synka se stejnými operacemi, a tak vždycky začínal tím, že se mě ptal, jak se synkovi daří a jak to probíhá – a někdy to trvalo třeba půl hodiny, že jsme se o tom bavili. Tak jsem měl skutečně dojem, že si potřebuje udělat čárku, že měl setkání se mnou a celkem nic nepotřeboval vědět. A ty informace byly takové, které bych mohl říct kdekoli komukoli, nic tajného jsme neměli.“

  • „Mohli jsme mluvit o všem a o ničem. Co se dalo. Samozřejmě, časem jsme trochu přišli na různé způsoby, jak to trošku obejít, tak třeba se ptal: ,Je strýček ještě v nemocnici?‘ A to myslel na toho předsedu Řičaře, jestli je ještě ve vězení. A maminka řekla, hned to pochopila: ,Jo, ještě je.‘ Žádný náš strýček nebyl v nemocnici.“

  • „Podmínky byly těžké, protože se na Volyni stále střídaly vlády, takže jednu chvíli tam byli Ukrajinci, potom Poláci, potom Němci a pak zase Rusové – a tak se to neustále střídalo. Vím, že když tam byla bolševické revoluce, tak tam byly obrovské zmatky a každou chvíli přišel někdo s vojskem a chtěl potraviny, chtěl obilí a podobně. O tom vím, že tam byly takové velké zmatky.“

  • Full recordings
  • 1

    Šumperk, 13.05.2024

    (audio)
    duration: 02:37:54
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Šumperk, 20.05.2024

    (audio)
    duration: 01:08:34
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Je lepší jít do kriminálu a mít čisté svědomí

Jan Pospíšil v roce 1971
Jan Pospíšil v roce 1971
photo: archiv pamětníka

Jan Pospíšil se narodil 10. července 1944 v polském Tarnówě jako syn baptistického kazatele Viléma Pospíšila. Rodina se již na podzim roku 1945 v rámci reemigrace přestěhovala do Vikýřovic na Šumpersku, kde Vilém Pospíšil navázal na svoji kazatelskou práci. V roce 1951 začal komunistický režim zatýkat představitele baptistů napříč celou republikou – v jednom z procesů byl odsouzen i Janův dědeček, kazatel Vilém Volanský. Režim později uvěznil i Janova otce. Oba rozsudky padly za paragraf nepřímého vyzvědačství. Kvůli špatnému kádrovému profilu musel Jan, jinak premiant se samými jedničkami, opakovat závěrečnou osmou třídu základní školy – nikde jej nechtěli přijmout ke studiu. Jan Pospíšil nejprve nastoupil do učení, poté si během 60. let doplnil maturitu na střední škole pro pracující a díky novému posudku směl na podnikové stipendium vystudovat pražskou VŠE. Konec šedesátých let jej zastihl coby čerstvě zvoleného tajemníka pro práci s baptistickou mládeží. Poté, co Jan v roce 1971 úspěšně promoval, pracoval deset let jako ekonomický odborník v Českomoravských eternitových závodech a také v podniku Velamos v Sobotíně. Přestože mu za členství ve straně slibovali vedoucí pozici, Jan to odmítl. V roce 1981 se stal řádně zvoleným baptistickým kazatelem – dva roky působil v Brně. Když potom zemřel tajemník církve, Jan Pospíšil jen velmi nerad kývl na to, že jej zastoupí. S novou funkcí přišel i zájem Státní bezpečnosti, která si Jana zavázala jako spolupracovníka. Jan Pospíšil se po celou dobu své nechtěné spolupráce držel přísných pravidel – na nikoho nedonášet a říkat jen to, co může říct komukoli jinému. V roce 1969 se zúčastnil pietních akcí a demonstrací za smrt Jana Palacha. Dvacet let nato prožil také palachiádu, po níž, rozjitřen dobou a dlouhým zájmem Státní bezpečnosti, řekl upřímně svým vyšetřovatelům, co si o nich a o celém komunistickém zřízení myslí. Přestože mu vyhrožovali i smrtí jeho dětí, již ze svého přesvědčení neustoupil. Po sametové revoluci složil funkci tajemníka a dalších čtrnáct let působil jako baptistický kazatel. V době natáčení rozhovoru žil s manželkou Jiřinou v Rapotíně.