The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

František Procházka (* 1931)

• narozen v roce 1931 na Slovensku

• studoval obchodní akademii v Břeclavi

• roku 1950 maturoval a nastoupil ke studiu na Vysoké škole obchodní v Bratislavě

• po pěti semestrech byl v roce 1952 vyloučen ze studií

• nastoupil vojenskou službu u Pomocných technických praporů

• po vojně zaměstnán v potravinách Pramen

• vyučoval na učňovské škole odborné předměty

• později si doplnil pedagogické vzdělání

• po roce 1989 rehabilitován na VŠE, získal titul inženýr

V roce 1950 byly zřizovány Pomocné technické prapory (PTP) pro nespolehlivé osoby tehdejší doby. Vojáci vykonávali vojenskou službu, ale beze zbraně. Příslušníci měli uniformy s černými výložkami, a proto se jim přezdívalo černí baroni.

František Procházka se narodil na Slovensku, ale hned po narození se jeho rodina přestěhovala zpátky do Břeclavi. Otec byl úředník, kamenosochař, a matka zůstala v domácnosti. Vystudoval obchodní akademii v Břeclavi a po maturitě v roce 1950 začal studovat Vysokou školu obchodní v Bratislavě, později Vysokou školu hospodářských věd VŠHV, dnes Vysokou školu ekonomickou. Po pěti semestrech byl však 15. října 1952 ještě s několika dalšími studenty vyloučen z VŠHV v Bratislavě a současně i ze Svazu mládeže. Skutečné důvody mu nebyly nikdy oznámeny. Bylo mu pouze naznačeno, že je politicky nespolehlivý.

Po vyloučení z VŠHV si pamětník hledal zaměstnání. Podal si žádost o místo učitele, ale ta mu byla zamítnuta ze stejného důvodu, pro který byl vyloučen z vysoké školy.

V únoru roku 1953 ho povolali na vojnu beze zbraně. Příslušníky rozdělili k lehkým PTP, což byly stavební a lesní práce, a k těžkým PTP, což byla práce v dolech, například na Ostravsku a Karvinsku. Příslušníky PTP se stávali soukromí zemědělci, kteří odmítali vstoupit do JZD, kněží a degradovaní příslušníci armády. Františka Procházku přidělili k těžkým PTP na Ostravsko, ale později ho kvůli zrakové vadě převeleli do povrchových dolů v Karviné.

„Tam jsem fáral, ale ne moc dlouho. Byl to asi týden nebo čtrnáct dní, už si to moc nepamatuju. Ale pak, nevím, z jakého to bylo popudu, možná z popudu těch vedoucích, kteří mezi těma vojákama byli, mě poslali k očnímu lékaři a oční lékař mě uznal jako neschopného pro práci v podzemí.“

Práce v Karviné však byla také těžká – vykládali dřevo, písek či uhlí, a to za každého počasí.

„Vzpomínám si, jak jsme vykládali dřevo z vagonů. To dřevo byly klády přes celý vagon nebo bylo postavené na vysoko a tím byl vycpán celý ten vagon. Tam jsme to sundávali tak, že jeden nebo dva vojáci byli nahoře na vagonu. To dřevo dostali k takové výpusti z vagonu, tam čekali další vojáci a oni to dřevo pouštěli, ten měl nastavená ramena a na rameni se to odnášelo. Kousek dál byly důlní vozíky a na ty se to dávalo.“

Každý člen PTP měl troje oblečení. Jedno vycházkové, které dostával málokdo, a dvoje pracovní. Pamětník využíval vycházkové oblečení, když hrával s kapelou.

Propustky nebo dovolenky nebyly vydávány téměř vůbec. Příslušník PTP, který dostal propustku, musel jít ven z kasáren mezi lidi v pracovním oblečení.

Velmi těžkou práci vykonávali příslušníci PTP dennodenně, z jejich platů byli vypláceni nadřízení a zbytek byl rozdělen na spoření na knížku a na vlastní útratu. Z platů jim proto mnoho nezbylo, celou vojenskou službu si museli platit jak oblečení, tak stravu.

Po propuštění z vojny si František Procházka musel hledat práci. Podniky v Kyjově nabíraly zaměstnance, ale žádný z nich nechtěl vyloučeného vysokoškoláka a vojáka, který místo vojenské služby pracoval v dolech. Nakonec našel práci v potravinách v Kyjově, kde však byla nižší mzda a navíc mnoho přesčasů.

Po roce 1968 získal pamětník práci ve školství jako odborník na ekonomii, učil na středním učilišti v Koryčanech.

„Tehdá jim odešel nějakej učitel, ty podmínky se trochu povolily. Oni nemohli nikoho sehnat, a tak vzali mě. Já jsem tam rád přešel, protože tam jsem měl na rozdíl od těch potravin lepší plat a pevnou funkci, tam jsem prostě vydržel.“

Bez vysoké školy však dostával nízký plat typu C. Byl nucen dálkově studovat doplňkové pedagogické vzdělání a poté studoval ještě tři roky učitelství odborných předmětů na pedagogické fakultě.

Rok 1989 byl pro Františka Procházku zadostiučiněním a založil na škole, kde vyučoval, Občanské fórum.

Pamětník vyučoval v Koryčanech a dodělával si vysokou školu ekonomickou, získal titul inženýr ekonomie a byl rehabilitován.

Zdroj: http://www.politictivezni.cz/pomocne-technicke-prapory.html použito v prvním odstavci.