„No to bylo zase přes toho Honzu Rejžka. Že nám poslal nějaký ten text toho a k tomu formuláře na ty podpisy, jméno, příjmení, bydliště. A jemu se to posílalo panu Křižanovi, co byl spolupracovník s bývalým prezidentem Havlem. Tak tam se to posílalo. Takže se to tady... Celkem dost podpisů jsme sehnali po Veselí a z okolí. Asi nějaký dobrák… samozřejmě vždycky se někdo najde, že prostě řekne, kdo mu to dal podepsat. Tak nějak asi na mě došli. Tak mě zatkli. Byl jsem celý den tady na policii. Takže mě tam nějak vyslýchali. Samozřejmě jsem si stál za svým. Jsem říkal: 'Jo podepsal jsem to, nechal jsem to podepsat.' Ptali se mě, co se mi líbí. Člověk nemohl nic, vycestovat, nemohl nic. Nemohl si říct názor. Říkal jsem: 'Měl jsem názor, vy jste mě zatkli. Co vám na to mám říct?' Pak mě poslali domů. Došla mi obsílka, že mě v nepřítomnosti odsuzují na šest měsíců, nebo dva tisíce korun zaplatit. Takže ale nic příjemného v tu dobu. Člověk nemohl vědět, že za dva měsíce bude převrat.“
„Samozřejmě nabízeli spolupráci. To bylo zajímavé, že mě měl na starosti nějaký poručík Ingr z Kyjova. Nevím, co teď dělá, už bude v důchodu asi taky. Ten mě… poručil mi víno a všechno a pak z něj vylezlo, že by potřeboval něco podepsat a že by mi zajistili i dokonce bydlení nějaké lepší, třípokojové. Samozřejmě jsem to odmítl. To nešlo. Takže potom naštěstí nakonec mě nechali být. Měl jsem obavy, že potom, jak ten Cibulka odkrýval ty spolupracovníky, tak naštěstí mě tam nikde nevedou, takže jsem asi nic… Já jsem teda nic nepodepsal, ale mohli si vymyslet cokoli. To přiznávám, že mě tímto způsobem vyslýchali, že mi to nabízeli.“
„Z celé republiky volali a dotazovali se přímo na městském úřadě ve Veselí. Jenomže to bylo tolik dotazů, že ti konšelé se toho asi zalekli. Tři nebo čtyři dny před akcí nás zavolali na městský úřad a tam už byli policajti, StB a starosta města a partajníci. My jsme tam byli na kobereček pozvaní, co to má znamenat, co s tím. Po nějaké diskuzi nám řekli, že tu akci ruší, že to nebude. Marně jsme jim vysvětlovali, že už nemáme sílu to nějakým způsobem zrušit, tu akci, že ti lidi přijedou a že to bude ještě větší problém, než kdyby ten koncert byl na jednom místě a ti lidi se potom rozešli. Taky se tak stalo. My jsme v ten den, v tu sobotu od rána stáli na nádraží a snažili jsme se, aby ti lidi, co přijížděli, aby odjížděli, že se akce nekoná. V podstatě všechno vystoupilo a šlo zrovna do parku a tam si udělali koncert sami. Jenomže to byl problém pro nás, protože zase, ne že by nás chtěli pozatýkat, měli problém, že nás zase vyslýchali, ti estébáci.“
Vlastimil Procházka se narodil 3. listopadu 1956 v Rýmařově rodičům Marii a Zdenkovi Procházkovým. Útlé dětství prožil v Ondrášově na Bruntálsku (dnes okres Olomouc), pak se rodina přestěhovala do Veselí nad Moravou. Tam prožil invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Poté, co se vyučil jako tažec oceli v n. p. Železárny Veselí nad Moravou, nastoupil v roce 1976 základní vojenskou službu. Když se z vojny v roce 1978 vrátil, přidal se k partě lidí, kterou Státní bezpečnost označovala jako „závadovou mládež“. Pod hlavičkou třetí organizace SSM pořádal Vlastimil Procházka řadu hudebních akcí včetně legendárního festivalu Léto s muzikou, který byl vedením města a Státní bezpečností na poslední chvíli zakázán. V roce 1989 Vlastimil Procházka podepsal dokument Několik vět, za což byl potrestán pokutou ve výši 2 000 korun. Po pádu komunistického režimu Procházka ve Veselí nad Moravou založil kulturně orientovaný spolek Artforum, který navazoval na Jazzovou sekci. Až do roku 2021 pracoval ve veselském kulturním domě. Dnes (2022) je v důchodu, ale stále působí v realizačním týmu házenkářského klubu ve Veselí nad Moravou, stejně jako posledních 30 let.