Jiří Prokop

"Já jsem, měl jsem tehdy takovýhle kousek od toho, aby mě zavřeli. Celé auto mi rozebrali a naštěstí já jsem to měl, naštěstí mě asi nikdo neudal, že jo, to byla spíš náhoda. Protože já jsem měl takového starého trabanta, byl takový omlácený, s tím jsem přijel do toho Německa, tam jsem ho nechal ve Furth im Wald a on tam pro mě přijel autem a pak jsme tam jezdili po tom Německu. A když jsem se vracel, tak jsme to přeložili do toho tráboše, ale to jsem si tam ještě, já jsem tam v různých těch nadacích, co tam byly pro ty, jako jsou u nás second handy teď, tak tam byly takové nadace, kde jste mohli dostat třeba lyžáky zadarmo, nebo něco takového, tak plno haraburdí jako jsem od nich dostal, od těch neziskovek. A koupil jsem si tam v té době televizi barevnou, tak jsem si koupil nějakou barevnou televizi, takovou malinkou, ale super, asi třicet let chodila. A všechno jsem to naházel do toho trabanta. Ty knížky, nebo ty tiskoviny jsme dali, ten trabant měl takové jako papundekly a za tím se dalo, tam byly díry, v tom autě. Tak jsme to nacpali do toho auta, do těhletěch dutin toho auta. Oni to policajti nebo ti celníci věděli, že se to takhle vozí, ale mě asi nikdo neudal, takže to byla spíš jako náhoda. Kdyby mě udali, tak jdu sedět asi. To by mě zavřeli. Tak takhle viděli, že vezu haraburdí, tak jestli to mám proclené. No tak mě samozřejmě, já jsem říkal, jo, já to proclím. Tak to vzali a celé to auto mi rozebrali, ale nesundali ty papundekly. Ale jako vyndali to všechno pod sedadly, všechno vyndali ven. Musel jsem tam asi dvě hodiny sedět na té hranici. Ono bylo ještě takové hrozné počasí, takové, sníh, déšť. Hrůza. Já jsem na sobě nesměl nechat nic znát, že tam něco je. Kdyby tam něco našli, tak jdu ihned. To by mě ani, to by mi asi tam auto nechali a mě by rovnou zavřeli tenkrát. Ale jo, něco mi sebrali, měl jsem tam nějaké takové ty časopisy jako Playboye a tohle to, tak to mi zabavili, to si tam nechali. A musel jsem zaplatit za ty věci, co jsem dostal v tom, od těch, no zaplatit, musel jsem slíbit, že to zaplatím, protože jsem u sebe neměl peníze. Ale takové ty boty a tohle to jsem musel proclít. Nechali mi to naložit zase zpátky tam, tak jsem to tam naložil a vyjel jsem zpátky a úplně jsem se rozklepal. Protože když přijedete z toho, nebo přijeli jste z toho Západu, který byl takový jako osvětlený, a teď jste přijela a teď tam byly ty dráty, šeď, ještě do toho to pršení a sníh, tma, na té naší straně se vůbec nesvítilo, to byla tma jak, to byl večer, že jo, to bylo v zimě, byla tma už v šest hodin. To pohraničí bylo děsivé, ten přechod z toho pohraničí německého do toho českého byl hrozný. Ještě když jste tam viděli ty dráty a ti vojáci s těmi samopaly, jak vás tam tak jako přivítali, to bylo takové jako hodně stresující."