Leopold Ráb

* 1924

  • „Najednou přišla fáma, že jdeme na pochod, že nás vedou do Dachau k Mnichovu. No a skutečně to tak bylo. Přišel befel všechny věci sebrat, zabalit, dát na sebe a ráno jsme nastoupili. Čtyři a půl tisíce lidu nás tam bylo. Hnali nás ve štrúdlu v pětistupech pěšky do toho Dachau. Šli jsme asi pět dní a šest nocí a spali jsme na louce, ve stodole nebo kam nás do vesnice odvedli a nahnali nás k sedlákům do stodol. Některý se třeba dostali do slámy, takže jim bylo dobře. Některý leželi na zemi tam na mlatu, no a některý z nás leželi venku na louce. V každym počasí.“

  • „Byla to parta mladejch kluků mýho věku, tak patnáct šestnáct let, a hráli jsme si na vojáky. Vedení skupiny bylo většinou z důstojníků naší armády. No a tam nás učili zacházet se zbraněma a vůbec takovej vojenskej dril tam byl. Museli jsme, jak se říká, dělat výcvik podle předpisů naší armády, abysme byli vychovaný jako vojáci. Aby až přijde čas, kdy se ta okupace bude hroutit, jsme my mohli se zbraní v ruce vystoupit.“

  • „Vždycky v pátek bylo slyšet, jak ta gilotina seká. No je to hrozný. To bylo vždycky ticho nebo bylo slyšet pláč, křik, všechno možný bylo slyšet, protože ty lidi nějak reagovali na to, že věděli, že jdou na smrt. A pak jste slyšel najednou rachot, to bylo úplně v tej budově slyšet. A zřejmě ta hlava vodlítla. My jsme si to dovedli představit, protože jsme to slyšeli od nich. Řikali nám to vodsouzený, když jsme šli na tu procházku, kde nás museli odvést na dvůr, tak jsme viděli ty kluky a oni leccos prohodili šeptem, aby to neslyšeli ty jejich bachaři. Oni ty bachaři tam nebyli už tak zlý, jako byli ty SS.“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 21.02.2014

    (audio)
    duration: 02:58:26
Full recordings are available only for logged users.

Ale válčili jsme to dobře

Na vojně v roce 1947.
Na vojně v roce 1947.
photo: Pamět Národa - Archiv

Leopold Ráb se narodil roku 1924 v Plzni. Dětství prožil nejprve v dělnické kolonii na periferii města a později se s rodinou odstěhoval do bytu v centru Plzně, kde zažíval časté potyčky s německou mládeží. Ve 30. letech se začal učit soustružníkem kovů ve Škodovce. Když vypukla válka a byl vyhlášen protektorát, zatklo gestapo jeho strýce a ve vězení ho umučilo. Na strýcově pohřbu dostal Leopold Ráb nabídku ke vstupu do ilegálního odboje, aby pomstil jeho smrt. Podstoupil krátký vojenský výcvik a byl připraven bojovat proti Němcům. Po selhání jednoho z členů skupiny ale gestapo v červnu 1944 Leopolda Rába zatklo. Byl krutě vyslýchán a pak krátce vězněn v Malé pevnosti Terezín. Následně ho odvezli k soudnímu řízení do Drážďan, kde se dozvěděl, že ho čeká trest smrti. Během spojeneckého náletu však popraviště zasáhla bomba a soud byl odročen. V dubnu 1945 se zúčastnil pochodu smrti do Dachau, kde měl být souzen a popraven. Z pochodu však utekl a dočkal se osvobození americkou armádou. Týden po kapitulaci Německa se vrátil domů do Plzně a šťastně se shledal se svou rodinou. Po absolvování vojenské služby se Leopold Ráb oženil a narodila se mu dcera. Nastoupil zpět do Škodovky a pracoval tam až do poloviny 80. let, kdy odešel do důchodu.