„Jak ho střelili, tak padnul. Já jsem se rychle otočil, mířil zřejmě na prsa, tak jsem držel automat a automat mi spadl dolů. Dostal jsem ránu a automat mi padnul dolů. Teď jsem tam byl sám. A ten byl mrtvý. Toho střelili a ten byl mrtvý.“
„Chytl jsem ho za ovínku a on takhle létal, jak byl zmrzlý. To bylo půl druhé ráno. Tak jsme ho [vzali na hřbitov]. Jenomže na hřbitově. To bylo nad řekou Ondavou, byla vesnička, nevzpomenu si, jak se jmenovala, až za Komárnikem, Vyšný Komárnik to byl, a nad řekou Ondavou. Sněhu bylo plno a nařízeno bylo zakopat. Jak ho budete zakopávat, když nešlo kopnout. Některé civilisty jsme požádali, aby až bude léto, ať ho zakopají. Že to nejde.“
„Pořád nic a pořád nic, najednou jel [Ludvík] Svoboda před námi a Němci začali střílet. Ale už z děla. Tak Svoboda to otočil, jeho řidič to otočil, a jenom křik: ‚Roty v rojnici!‘ Jak roty v rojnici, tak si velitelé vzali na starost své roty a čety a roztáhli jsme se. A zakopat se. Já měl lopatku maličkou a teď hlavu. Němci, to byla hrůza. Nahoře šrapnely a to jste viděl, jak padají dolů. To byla hrůza.“
Vladimír Rampas se narodil 2. listopadu 1924 v obci Ivanovka na Volyni v tehdejším Polsku. Vychodil sedm tříd obecné školy a poté pracoval na rodinném hospodářství. Na Volyni prožil sovětskou a nacistickou okupaci a dne 21. března 1944 vstoupil do tvořícího se 1. československého armádního sboru. Byl zařazen do druhého praporu první brigády a sloužil v pěším průzkumu. Zúčastnil se bojů v Machnówce, Karpatsko-dukelské operace a osvobozovacích bojů na území Slovenska, ovšem dne 9. ledna 1945 byl během průzkumu střelen do ruky. Léčil se v polní nemocnici v obci Posada Jaśliska, poté v Sambiru a nakonec skončil v týlové nemocnice na Urale. Po vyléčení se vrátil do rodné vesnice, ale prakticky ihned odjel do Československa k vojenské posádce. Usadil se na Žatecku, kde pracoval jako zemědělec. Vladimír Rampas zemřel 8. ledna 2016.
