Ten osmatřicátej rok už nám hodně napověděl
Jaromír Randák se narodil 8. května 1919 v mlýně poblíž Stachů na Šumavě jako druhorozený syn tamního mlynáře. Prožil tam tvrdé, ale krásné dětství. Vzpomíná na tamní život za první republiky, na soužití Čechů a Němců, ale i na obsazování země nacisty v září 1938 a v březnu 1939. Přímo za jejich mlýnem vedla hranice mezi tehdejšími Sudety a protektorátem Čechy a Morava, a tak se ve mlýně často zastavili němečtí vojáci. V té době už Jaromír většinu času trávil jako pekařský učeň v Písku. Za prací putoval později napříč republikou. Většinu války a její konec v květnu 1945 trávil v rodinné pekárně ve Slaném. Tam zažil noční nálet na Drážďany, který původně považoval za bouřku, byl svědkem střílení v ulicích, příchodu Rudé armády a poměrů v ní, útěku i odzbrojení Němců a s tím vším spojených válečných útrap. Po válce byl odveden na vojnu, jejíž část trávil ve zcela vyklizených Litrbaších, kdysi vzkvétajícím německém městečku ve Slavkovském lese, které bylo nedlouho poté v rámci jiného vojenského cvičení rozstříleno a srovnáno se zemí. Po vojně se Jaromír přestěhoval do Prahy. Prošel několika, tehdy již postupně znárodňovanými pekárnami, rovněž ale brigádou v kladenských ocelárnách a nakonec v rámci kampaně na pomoc průmyslu nedobrovolně putoval do Aera ve Vysočanech, pozdější ČKD trakce, ke strojům a nakonec do hutního skladu. Mimo jiné se tam setkal s učněm Karlem Gottem nebo ještěrkářem Vladimírem Boudníkem, kterému dodával zajímavé plechy a další materiál. V ČKD pracoval až do důchodu, k pekařině už se nevrátil. Dnes je při svém věku velmi čilý, těší se z dětí, vnoučat a věnuje se svým celoživotním láskám: houslím a hlavně kreslení a malování. Zajímá se o historii svého rodného kraje a je i autorem unikátního šumavského betlému s krajinou, staveními a postavami jeho rodného kraje.