Rudolf Reinold

„Tenkrát ve třiačtyřicátým roce Poláci zapálili statek. Vyhořel celej kravín komplet všechno. Natáhli zapalovací šňůru a celý statek shořel. Ráno, jak jsme šli do školy, tak byl ten dobytek ještě venku. Tenkrát to byl velký poprask a ti francouzští zajatci šli ještě hasit. To byla dlouhá budova, nejmíň sto metrů, ne-li ještě víc. Kravín, konírna, dílna, to bylo všechno v jedné budově.“ Otázka tazatele: „Jak dopadli?“ R. R.: „Oba dva Poláky veřejně oběsili. Tenkrát všechny Poláky, co byli v okolí, tam nahnali a museli se dívat, jak ty dva oběsili.“

„V roce 1938 byl asi třetí barák od nás četnická stanice. Tenkrát tam byla hromada chlapů a šli na ty policajty. A náš soused byl řezník a měl pistoli. Za barákem vystřelil. To byl takový signál. Potom šli policajti z Javorníku pěšky. Měli zbraně a přišli až do Vlčic. A tam se připojili ti naši policajti a odcházeli směrem na Žulovou, poněvadž tenkrát vlaky nejezdily, protože v Kraši (Velká Kraš) vyhodili kus tratě, aby vlaky nejezdily. A tím pádem šli policajti pěšky.“

„Konec války byl špatný. Za prvé tisíce lidí přišly před frontou z Německa. Přijeli s krávama, koněma, plný vozy. Oni byli zvyklí na rovinu a u nás v těch kopcích nemohli ty vozy udržet, protože neměli brzdy. To byl velký problém. Sestra byla už nemocná a u nás byli ubytovaní lidi. Nastlali jsme slámu a na ní ti lidi spali. To bylo spousta lidí. Oni se potom zase pomalu vrátili zpátky a dostali se Rusům přímo do ruky. Napřed přijeli ti utečenci a potom německé vojsko. Šli přes Vlčice, přes hory. Jich bylo moře. Potom byl dva dny pokoj a pak najednou byl velký kravál. Otevřel jsem dveře a stáli tam Rusi. Celá kolona Rusů.“

„Potom byli ubytováni na zámku. Co se dalo, tak to urvali. Potom začlo znásilňování. Přímo u nás dvě sousedky. Jedna mladá holka, co měla osmnáct roků, jedna byla policajtova dcera. Tu sebrali do zámku a tam ji znásilnilo pět chlapů. Ta mladší měla po tom znásilnění dítě a to se narodilo ještě tady.“