E. R.: „Ony měly strach ty holky, aby je Rusi neznásilnili. Tady byly případy. Já jsem poslouchal jako kluk za dveřma, jak to řekla mojí matce. Oni vytáhli tu ženskou, měla dva kluky. Chlapa měla asi ve válce. Tak se schovala do Hraničné. Tam byl takový malý baráček a ona tam bydlela. Tak Rusi přišli v noci. Byli to dva chlapi. Vytáhli ji ven, povalili ji vedle potoka a tam si to udělali. Ona říkala: ,Měla jsem strach, že mě potom hodí do potoka.‘ To jsem slyšel.“ Manželka M. R.: „Jeho sestru zastřelili. Ona byla, dnes už je to v Polsku, dříve to bylo německý. Ta Irna tam byla vdaná, a jak byl ten převrat, tak se chtěla vrátit k rodičům. V noci. Tak ji zastřelili. Ona totiž nezůstala stát.“
„Tady jsi nesměl mluvit, cos chtěl. Tady by tě zavřeli. To bylo problém jak za komunismu, to samý bylo za Hitlera. Můj táta byl v hospodě a tam tak trochu kecal. On už měl přes čtyřicet roků. Oni říkali: ,My bysme ho zavřeli, ale oni mají takovou velkou rodinu.‘ Nás bylo osm dětí. Celkem nás bylo deset. Oni potom říkali: ,My ho nemůžeme zavřít.‘ Tak musel hned do války. Za trest. Měl asi něco vypitý, tak něco řekl proti Hitlerovi. Právě hodně lidí věřilo tomu Hitlerovi. A člověk musel dávat pozor na zobák.“
„Ta fronta šla tady přes to. Všechno šlo na ty Hraničky a přes Hraničky nahoru do Polska. Já jsem to viděl. Vždycky jsem tam seděl a díval se a ti vojáci vypadali strašně. Bylo strašný se na to dívat, jak to všechno vypadalo. Teď ti uprchlíci, ti, co utíkali před Rusama. Sedláci s koněma. Mezi těma vojákama samý ženský s koňma. Ony kolikrát s nima neuměly ani jezdit. Ti koně ani netáhli na ten kopeček nahoru, jak je hospoda. Já jsem tam kolikrát seděl celej den. Dva tři dny šla fronta a potom za dva dny za nimi Rusi. Ale to jsem tam nešel, jak šli Rusi. Jak šli Němci, tak jsem se díval. Ale byli chudáci. Už konec, zničení úplně z té války.“
„Ta Hraničná, ten (Carlant?), já nevím, jestli to koupil, on všechny baráky zboural. Celou tu dědinu a všechno prodal na Slovensko. Tam se stavěly baráky. Cihly, eternity, všechny ty baráky byly zakrytý eternitama. On to všechno zboural. Celou tu Hraničnou. I ten náš barák, kde jsem se narodil. I to zboural. Já jsem se v něm narodil a on to zboural. Tam byly cihly. Novou kuchyni jsme měli postavenou. A ty cihly byly zdravý, nový, tak to všechno poslal pryč. Tenkrát se dělaly peníze. Třeba národní výbor jim to povolil. Však tady tenkrát byli taky komunisti.“
Erwin Rieger: „Tady jak bourali ty baráky, tak já jsem dělal tady s koněma na poli. Na statku jsem jezdil. Já jsem viděl, jak na kole začali utíkat ti chlapi. Tak oni to hodili do vzduchu. Naložili sklep a hodili to do luftu. Museli jsme všechny okna tady otevřít. Ona říkala, já jsem nebyl doma.“ Margareta Riegerová: „My jsme tady zůstali bydlet, ale jak to oni bourali, tak říkali, ať jdeme ven. U nás zůstal barák stát, ale všechny okna a dveře byly rozbitý, protože ten barák byl blízko. On tam má včíl včelín. My jsme tu zahradu přikoupili. No a u nás byly rozbitý všechny okna. My jsme ty okna otevřeli. Ale včíl to byl strašný průvan. A my jsme byli tady nahoře a pozorovali jsme to. To byla hrůza. Fuj!“
Erwin Rieger se narodil německým rodičům v roce 1930 v malé obci Hraničná (Gränzgrunt) na úpatí Rychlebských hor. V této dnes již zaniklé obci prožil celé své dětství. Jeho otec Franz musel za války ve 42 letech narukovat do wehrmachtu, protože v hostinci mluvil špatně o Hitlerovi. V 15 letech se tak Erwin jako nejstarší syn stal jedním z živitelů početné rodiny. Na konci války byla sovětskými vojáky při přechodu hranic zastřelena u Hraničné jeho sestra Irna. Po válce nebyla jeho rodina zahrnuta do odsunu, protože byli určeni na práci v lese. Asi v roce 1948 se oženil s Margaretou Glatterovou a od té doby spolu žijí na samotě Nové Domky (Neuhäuser). Jeho rodná obec po válce zpustla a byla zbourána. Dnes o jejích bývalých obyvatelích svědčí jen polorozbořené základy domů hustě porostlé křovinami. V roce 1958 byla zbořena i okolní stavení v Nových Domkách. Zůstal jen dům Riegerových. Až do roku 1964 neměli v domě elektřinu, než jim na intervenci prezidenta Antonína Novotného byla zavedena. Zemřel 29. září 2014.
Němečtí dělníci z Vojtovic (Woitzdorf) a Petrovic (Petersdorf), kteří ve třicátých letech minulého století jezdili pracovat do lomů v Žulové (Friedeberg)
Němečtí dělníci z Vojtovic (Woitzdorf) a Petrovic (Petersdorf), kteří ve třicátých letech minulého století jezdili pracovat do lomů v Žulové (Friedeberg)
Zaniklá obec Hraničná (Grenzgrunt) na Jesenicku kde se narodil pamětník Erwin Riegr-1. ledna 1976 byla obec úředně zrušena (dnes stojí již jen dům úplně vlevo)
Zaniklá obec Hraničná (Grenzgrunt) na Jesenicku kde se narodil pamětník Erwin Riegr-1. ledna 1976 byla obec úředně zrušena (dnes stojí již jen dům úplně vlevo)
Na tomto místě stávala vesnice Hraničky (Gränzdorf), zničená v roce 1959-60 (v pozadí jediný dům, který zde zůstal a patřil lesnímu dělníkovi Franzi Schlegelovi)
Na tomto místě stávala vesnice Hraničky (Gränzdorf), zničená v roce 1959-60 (v pozadí jediný dům, který zde zůstal a patřil lesnímu dělníkovi Franzi Schlegelovi)
