Jan Rosa

* 1936

  • „Dokonce si pamatuji, že jsme dostali advokáta, že si můžeme stěžovat. A tak pamatuju, že Sofroňková a Zinecklová, to byly dvě válečné vdovy, si stěžovaly, že si nesměly vzít ani těch třicet kilo. A tak zvážili všechny její věci, dali je na decimálku a ono to opravdu třicet kilo nebylo. Měla na sobě takový těžký kabát. Tak ji nechali celou vysvléknout, i všechno, co měla na sobě, musela dát na váhu, tak to hodilo těch třicet kilo. A bylo po stížnostech.“

  • „Pak šel poslední transport z Vrchlabí, potom lágr zrušili a my s maminkou jsme byli zase v lágru sami. Tatínek zas někde byl na výboru, opravoval tam nějaká auta. Všechny věci jsme už měli narovnané v dobytčáku, a tatínek pořád nešel. Maminka křičela, že bez táty neodjede sama, tak ji vysadili ven, zabouchli vrata a my tam ještě s pár lidmi zůstali. Kam ti lidi odjeli, to nikdo neví.“

  • „Po čtyřicátém osmém přišel k moci Gottwald a ten rozhodl, že dvacet kilometrů od hranic nesmí být žádný Němec. A tak zase přistavili na nádraží tady v Hostinném dobytčák, tam jsme nanosili věci, co jsme měli. Moc toho nebylo. A ještě to nebylo naše, ale po nějakých jiných Němcích. Ale už jsme měli výhodu, nemuseli jsme cestovat v dobytčáku, ale normálně osobním vagónem a odjeli jsme směrem na Novou Paku. Kam jsme měli jet, nikdo nevěděl. Pamatuju si, že jsme jeli a táta povídá, ať se podívám naposledy ke splavu. A skončili jsme v Hradci na Pražském předměstí, tam se otevřely ty dobytčáky. A sedláci si nás rozebrali. Maminka jako děvečka k jednomu sedlákovi a táta jako pacholek k druhému sedlákovi. Dali nám jednu místnost s hliněnou podlahou bez sociálního zařízení. Pro vodu jsme museli chodit do druhého baráku.“

  • Full recordings
  • 1

    Hostinné, 20.10.2023

    (audio)
    duration: 01:52:28
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Do odsunu šel třikrát, až ho nakonec dovezli k Hradci

Jan Rosa ve vojenském, 1956
Jan Rosa ve vojenském, 1956
photo: Archiv pamětníka

Johann Joseph Rosa, později Jan Rosa, se narodil 24. listopadu 1936 v Hostinném. Maminka pamětníkovi zemřela, když mu byly čtyři roky. Tatínek musel vydělávat peníze, aby splatil dluhy za stavbu rodinné vily, a tak pamětník často pobýval u sousedů a známých. Ještě před koncem války se tatínek znovu oženil. Vzhledem k tomu, že Jan Rosa pocházel z německé rodiny, byli po válce třikrát zařazeni do odsunu a pokaždé z různých důvodů zůstali v republice. V roce 1948 je nový režim odsunul do vnitrozemí, konkrétně do Hradce Králové. Rodiče pak pracovali ve Všestarech u sedláků. Jan Rosa se vyučil obráběčem kovů. V 50. letech se rodiče znovu přistěhovali do Hostinného, Jan Rosa přišel po základní vojenské službě za nimi. Oženil se a celý život pracoval jako řidič nákladních vozidel, procestoval tak celou Evropu. Srpen 1968 ho zastihl na celnici v Hamburku. V roce 2023 žil se svou rodinou v Hostinném.