Berta Růžičková

„Protože když byl konec války, tak byli u nás Američani. Ale akorát na kraji vesnice a kousek dál, cesta do Niv asi sto metrů nebo dvě stě metrů, teďko to nevím, tak odhadem, tam byli Rusi. Tam my jsme akorát se dostali k Američanům. Ale když jsme chtěli k těm našim příbuzným jít na návštěvu ještě před odsunem, protože odsun byl až v šestačtyřicátém roce, tak jsme museli mít povolení, papír, propustku, že můžeme jít. No ale Američani by nic nechtěli, Rusi to chtěli.“

„No jo, tak když museli jít do odsunu, tak dostali vyrozumění ty lidi. Většinou to byly ženy s dětma, protože muži byli na vojně převážně, tak většinou to byly ženy s dětma, co dostaly příkaz k odsunu. To bylo vždycky napsáno ten a ten den tam a tam. Na vesnici přijel vůz a odvezli je do Sokolova do sběrnýho tábora. A tam bylo vždycky psáno, že musí všechno zůstat v pořádku, musí být všechno čistý, musí být uklizeno, zamknout a klíče odevzdat na úřadě. A potom přišli ty lidi do sběrnýho tábora, tam byly takový tři, čtyři dny, podle toho, až když bylo tolik a tolik lidí pohromadě, tak je dali do vlaků a odvezli.“