Berta Růžičková

„No jo, tak když museli jít do odsunu, tak dostali vyrozumění ty lidi. Většinou to byly ženy s dětma, protože muži byli na vojně převážně, tak většinou to byly ženy s dětma, co dostaly příkaz k odsunu. To bylo vždycky napsáno ten a ten den tam a tam. Na vesnici přijel vůz a odvezli je do Sokolova do sběrnýho tábora. A tam bylo vždycky psáno, že musí všechno zůstat v pořádku, musí být všechno čistý, musí být uklizeno, zamknout a klíče odevzdat na úřadě. A potom přišli ty lidi do sběrnýho tábora, tam byly takový tři, čtyři dny, podle toho, až když bylo tolik a tolik lidí pohromadě, tak je dali do vlaků a odvezli.“

„Jednou tam byla mojí maminky nejmladší sestra. Ta měla dítě na ruce a ještě dva kluky, tři děti měla. Ta byla taky v odsunu a ten sběrný tábor byl, jak je centrální škola v Sokolově. To je ta škola, kde já jsem chodila do měšťanky, centrálka. A ona byla nahoře v druhým patře a já jsem mluvila nahoru. A u těch vrat tam byla hlídka, vojáci. A oni něco řekli, ale já nerozuměla. Oni tam mluvili, povídali něco, já jsem to ani nevnímala. Tam nebyli už žádní lidi, jenom já jsem s tetou mluvila. A najednou přišla ta hlídka ke mně, musela jsem jít s ním, vzal mě s sebou do tý kuchyně tam, tam jsem čistila brambory. Asi za dvě hodiny, já nevím, [už nevím], jaký čas to byl, ale asi tak dvě hodiny, tak mě zase pustili. Prostě že jsem neposlechla, tak jsem musela něco dělat. Musela jsem to odpracovat. On to přitom věděl dobře, že jsem nerozuměla.“