Svoboda je náš největší dar
Download image
Řádová sestra Bernardetta, civilním jménem Emílie Růžičková, se narodila 16. dubna 1929 v Nítkovicích u Kroměříže, na hranicích s okresem Vyškov. Vyrůstala s pěti bratry v chudé rodině a chodila do obecné školy v Nítkovicích a později na čtyřletou měšťanskou školu v Morkovicích, kam chodila pěšky denně dvě hodiny přes les. Toužila stát se učitelkou a podala si přihlášku na Střední pedagogickou školu v Kroměříži. Přijímací řízení, kterého se zúčastnilo 200 uchazeček, probíhalo roku 1944 a bylo pod taktovkou Němců, kteří detailně zjišťovali předky a dohledávali potenciální židovské kořeny. Nakonec Emílii na školu přijali a odmaturovala s vyznamenáním roku 1948. Díky skvělému doporučení nastoupila v Bylnici na Valašsku ve Vzorové škole, kde učila v pedagogickém sboru 12 učitelů. Později učila ve Valašské Senici a poté ještě v Hrádku u Slavičína. Vzhledem k tomu, že byla od dětství vedena k víře k Bohu, se po svém třetím pedagogickém působišti ve svých 21 letech rozhodla vstoupit do řeholního řádu v Klášteře Milosrdných sester svatého Kříže. Tehdejší nařízená marxistická výchova byla navíc proti přesvědčení paní Emílie, a tudíž nemohla učit. Rok po svém přijetí do řádu přijala jméno Bernardetta. Klášter byl 29. září 1950 zabaven komunisty a proměněn na zdravotní školu a ambulanci. Sestry včetně Emílie odvezli do Ostravy, kde se měly věnovat nemocniční pomoci, a to i přes neexistenci předchozích zkušeností v oboru. Emílie proto začala studovat zdravotní školu. Předseda maturitní komise, zapřisáhlý komunista, zařídil, aby dostala jiné otázky. Emílie popisuje tehdejší chvíli jako osvícení Duchem svatým, jenž jí pomohl zodpovědět otázky o neurologii. Roku 1957 byly sestry odvezeny z ostravské nemocnice do továren, zatímco Emílie byla převelena do ústavu pro mentálně postižené, kde strávila sedm let. Své pedagogické profese se však nikdy nevzdala – učila tajně novicky. Po Sametové revoluci dostaly řeholní sestry zpět svůj klášter svatého Kříže, avšak v dezolátním stavu, a dva roky jej opravovaly. Její příběh byl zaznamenán roku 2016 v rámci soutěže Příběhy 20. století. Tehdy stále žila v klášteře, již po 66 let.
