„Byl tam průšvih s Brežněvem. Ten nebyl u nás, ten byl na Hradě. Když tady byl na návštěvě Leonid Iljič, tak byl připravený přenos, tuším, že z Vladislavskýho sálu, všechno pětinásobně jištěný, ale problém byl, že přenosové vozy potřebujou elektřinu. Tu dostaly na Hradě z hradní zásuvky, která samozřejmě, protože tam bylo všechno přísně to... tak jsme dostali kabel a bylo nám řečeno: tak si to tam píchněte, z toho vám půjde proud a je tam dostatečný jištění, aby vám to utáhlo. Samozřejmě, oni na tu síť měli navěšený ještě na tom Hradě nějaký světla, prostě v přenosu prásk, tma, tam vypadl jistič, ke kterýmu se nikdo nedostal, protože to bylo za sedmi zámky. No co, přenosáci tam samozřejmě měli agregát a startovali agregát. Ale agregát udělal chcíp, chcíp, chcíp! No, než se povedlo ho znovu nastartovat, tak snad půl toho Brežněvova projevu bylo pryč. Já teď nevím, jestli to bylo dvacet minut, nebo půlhodina, to bylo prostě strašný. Tenkrát to bylo braný jako sabotáž, náš elektrikář, který za to absolutně nemohl, tak byl propuštěnej. Pak se z toho, co se natočilo, protože to natočil snad ještě někdo jinej na film, tak se to z toho sestříhávalo, dávalo dohromady. My jsme tam měli osazení dvěma novejma strojema, což byly á-bé-er dvojky, od Ampexu – krásnej, hezkej, nízkej, placatej stroj, ale ještě provozně nezaběhlej, ze začátku byl velmi nespolehlivý, protože se mu přehřívaly zdroje. Když se ten zdroj příliš přehřál, tak to prostě chcíplo, stroj se zastavil, všechno zhaslo a člověk se mohl jít klouzat. V tu dobu ty stroje byly skutečně ještě nevychytaný, zezadu na to funěly ventilátory, protože to se vědělo, že to je tím přehříváním. Za to může ta americká konstrukční škola, ale to kdyžtak potom. Já a Jirka Pleile jsme ty stroje znali nejlíp, provozně jsme to měli ošahaný. Tak jsme tam na tom dělali sestřih. Magnetickej střih na Ampexu byla komplikovaná věc, taky se to dělalo manuálně, muselo se počítat ‚deset, devět, osm, sedm...‘ a tak dále, muselo to bejt v souběhu, muselo se stříhat v místě, kde nevznikne nějakej cukanec, protože to nebyl střih na okýnko, to byl střih na cit těch dvou lidí, jak byli sehraný. A na chodbě stáli divný pánové a bylo nám řečeno, že jeden jedinej průšvih, jedna jediná závada, která by se tady vyskytla, tak jak jste tady, okamžitě jdete pryč, za mříže, do basy, protože to bude braný jako sabotáž.“
