Božena Šálová

* 1939

  • „Naši měli [pravidlo], že když k nám přijdou partyzáni, ‚nic jim nedáváme‘ – to už bylo [dáno] od té skupiny TVCO: ‚Nic jim nedávejte, když tak, máte-li máslo nebo cokoliv, dejte to někam na stůl, a když budou chtít, tak [jednejte takto]: ‚Tady máme pro nás na večeři, my vám nic nedáváme, ale jestli si to vezmete, vezmete si to sami.‘ Protože kdybychom jim to dali, tak by nás někdo udal. Nevěděli jsme, kdo mezi těmi partyzány je. To byla maminčina záchrana. Maminka nikdy nikomu neříkala, že podporuje partyzány. Jenom vždycky říkala: ‚Když si to vezmete, tak si to vezmete.‘“

  • „Maminka se soustřeďovala na partyzánskou činnost a předávala různé zprávy – jak jsem vám chtěla říct, že pojedeme do Vlčkové do toho Kameňáku – tak [je] předávala partyzánům. Já jako dítko si pamatuju, že maminka nechtěla chodit do lesa, aby ji nepoznali, tak chodívala se mnou. Šla dál podívat se na kravičky a já jsem měla za úkol jít k mostku. Pod mostkem byl takový můj známý kámen, kde jsem dávala jakési lístečky, aniž bych věděla, co to je. Bylo jich nespočet. Co tam bylo, jsem se dověděla, až když k nám přijeli na návštěvu ukrajinští partyzáni v roce 1971. V roce 1973 maminka byla za nimi v Kyjevě, ale v roce 1971 přijeli k nám.“

  • „Když se [tatínek] podíval, řekl: ‚Ježišmarja, to jsou partyzáni...‘ a podíval se z okna a počítal: ‚Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest...‘ nebo kolik jich napočítal. Čekali jsme, jestli budou klepat na dveře, ale žádné klepání na dveře nebylo. Chlapi a jedna ženská se nám vehnali do bytu. Než přišli k nám do baráku, než jsme zjistili, že je odemčeno, tatínek řekl, abychom zhasli, aby nás nebylo vidět. Tak sestra sfoukla lampu a my jsme v té tmě ty partyzány, nebo kdo to byl – my jsme tehdy ještě nevěděli, kdo to je – viděli až uvnitř. Nezamkly jsme, já a moje sestra. Vlítli na nás – a ten jeden partyzán, nebo kdo to byl, na nás začal křičet: ‚Vy, že jste Češi!? Vy jste před námi zhasli!‘ Dělali hrůzu. Křičeli, že jsme zbabělci... No a [tatínek] řekl: ‚Tož děvčata byly na záchodě...‘ a oni: ‚Vy jste nás viděli, vy jste zhasli!‘ No a pak se nějak domluvili, ale byli rozčarovaní a vzteklí a my měli strach, co se stane.“

  • Full recordings
  • 1

    Kašava, 15.04.2024

    (audio)
    duration: 04:36:45
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Za války jsme riskovali život, za komunistů nás zase provokovala StB

Božena Šálová, 1943
Božena Šálová, 1943
photo: pamětnice

Božena Šálová, rozená Rusková, se narodila 11. dubna 1939 ve Zlíně do rodiny hajného Jindřicha Ruska a jeho ženy Boženy. Měla o deset let starší sestru Marii. Vyrůstala v hájence ve vesnici Vlčková, kde její rodina během druhé světové války spolupracovala s partyzány, zejména s Tajnou vojenskou a civilní organizací (TVCO), která se postupně vyvinula ve zpravodajskou službu partyzánského oddílu 1. československé brigády Jana Žižky a spolupracovala i s paravýsadkem Clay. Dětství prožila ve strachu z gestapa a neustálých razií. Po válce čelila rodina pronásledování komunistickým režimem kvůli odbojové činnosti za války. Božena Šálová navštěvovala školu ve Vlčkové a později v Kašavě. I přes dobré školní výsledky se nedostala na maturitní obor. Vystudovala dvouletou hospodářskou školu a začala pracovat jako sekretářka v bance. Maturitu získala v roce 1961 díky tříletému večernímu studiu při zaměstnání. V témže roce se provdala za kolegu Jaroslava Šálu, se kterým vychovali tři děti. Rodina se přestěhovala do Zlína (tehdy Gottwaldova), kde Božena Šálová pokračovala v práci v bance, nakonec dosáhla pozice hlavní kontrolorky. V roce 1994 odešla do penze a po smrti matky se v roce 2000 přestěhovala zpět do Kašavy, kde žije dodnes. V roce 1962 vstoupili Ruskovi do JZD, dodnes nemají s obcí vyřešeno vlastnictví půdy.