„Dva dny bez jídla a pití jsme jeli do Tábora ve vagonu na převážení dobytka. Tam jsme byli u jednoho sedláka, co dělal správce na statku v Českých Budějovicích a my jsme na něm pracovali. Byla to první dědina za Soběslaví. Potom jsme se odstěhovali na statek v Choustníku a tam ještě pracovali zajatí němečtí vojáci. Sedláci, kteří volili komunisty, si potom ten statek rozebrali, a tak jsme se dostali do dalšího státního statku v Nové Vsi (u Chýnova) a tam jsme byli do roku 1952. Potom šel zeťák na okres a pustili nás zpět, ale do našeho baráku už ne, a tak jsme se dostali do Nových Lublic.“
„Přijelo sem asi patnáct vozů s německými vojáky. U kostela zůstali stát a odpočívali. Dva kluci vylezli na vůz a ukradli pušku. Byl jsem u toho, ale opodál. Letělo letadlo a oni po něm z té pušky vystřelili. Pilot něco zpozoroval, otočil se a přesně na to místo, odkud stříleli, shodil bombu. Nikoho nezabil, kluci už byli pryč.“
„S krávami a dalšími lidmi jsme se týden ukrývali v lese. Naráz Rus se třemi koňmi. Potom na druhý den jich přišlo asi deset a chtěli po šestnáctiletém bratrovi, aby jim ukázal cestu. Vzali ho a šli směrem na Kerhartice. Jen jeden z nich byl střízlivý a ten v lese u houštiny bratrovi ukázal, že má zmizet, že ho ostatní chtějí zastřelit. Nebýt toho Rusa, tak je po něm.“
Viktor Schindler se narodil 8. srpna 1935 ve Starých Lublicích (německy Alt Lublitz) na Opavsku jako šesté z devíti dětí rodičům Franzi a Vilhemině Schindlerovým. Stejně jako naprostá většina místních byli i členové jeho rodiny německé národnosti. Do jejich života zasáhla druhá světová válka a doba krátce po ní. Do Wehrmachtu museli tři pamětníkovi starší bratři. Všichni přežili, ale jen šťastnou shodou náhod neskončili v některém ze zajateckých táborů na území Sovětského svazu. Domů se už ale nevrátili a zůstali v různých okupačních zónách Německa. Dvojčata Franz a Erich pak byla dlouho rozdělena železnou oponou, protože Erich žil v demokratické SRN, zatímco Franz skončil v komunistické NDR. Početná rodina sice kvůli matčinu onemocnění po válce nemusela do odsunu, ale několikrát se nuceně stěhovala a nakonec ji v roce 1948 ze dne na den poslali na zemědělské práce na Táborsko, kde žila ve velmi stísněných podmínkách a do rodného kraje se mohla vrátit až o čtyři roky později. V roce 1955 se Viktor Schindler oženil s Marií Lašovou. Její rodina reemigrovala do Nových Lublic v roce 1946 z Jugoslávie, kde se dva její bratři v partyzánských jednotkách účastnili bojů proti nacistickému Německu a kde Marie Lašová po zásahu střepinami z nášlapné miny málem přišla o nohu. Viktor Schindler zemřel 11. srpna 2018.
